Navigace |
Svaz bojovníků za svobodu
Už téměř dva roky se v mediích objevují články o Svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a to především v souvislosti s tím, že tato organizace, vedená bývalým soudruhem z Pohraniční stráže a spolupracovníkem SNB Jaroslavem Vodičkou, se stále více přiklání k někdejším komunistickým exponentům a jejich zásluhám. Já osobně jsem v době svého působení v FBIS a BIS varoval a dokumentoval činnost ČSBS s tím, že tato organizace je bezpečnostním rizikem pro ČR. Opakovaně se např. podařilo zdokumentovat aktivity pracovníků ruských tajných služeb v obci Rajnochovice, kde se v chatě bývalého ROH shromažďovali členové Komunistického svazu mládeže, Antify, Klubu českého pohraničí a vybraných členů ČSBS a dalších za účelem jak vyvolávat nespokojenost, pocit ohrožení a sociálního napětí. Členové ČSBS si na těchto srazech dali závazek, že vyčistí svoji organizaci od všech těch, kteří se ztotožnili s polistopadovými politickými změnami. Nejméně ve dvou případech se v Rajnochovicích tato akce odehrála za přítomnosti bývalého poradce SSSR Dajana Bajanoviče Murzina, který se při jedné podobné akci doslova chlubil s tím, kolik zastřelil osob, které se angažovaly v prozápadním odboji a odmítaly myšlenky V.I.Lenina. Považuji za nutné zde zmínit i podobné aktivity v Porubě, kdy na zámku řeckého, krajně levicového extrémisty Epanastatise Prusalise docházelo k návštěvám tehdejšího premiéra vlády Miloše Zemana, který se netajil svým přátelstvím s tímto militantním a krajně levicovým exponentem. Je sice pravdou, že tehdejší premiér Miloš Zeman byl při těchto akcích opilý, zvracel, musel být zvedán a neustále podpírán, ale když na tato a podobná setkání přijížděl, tak věděl, že tam budou jen osoby, které se aktivizují ve prospěch krajní levice, a to i za přítomnosti agentů ruských tajných služeb z nedalekého ruského konzulátu, Klubu českého pohraničí, ČSBS, KSČM a dalších odpůrců polistopadového vývoje v ČR. Před listopadem 1989 se to jmenovalo Československý svaz protifašistických bojovníků. V Přerově jsme měli i jednoho v řadách Konfederace politických vězňů. Jmenoval se Jan Paroulek. Ten se jako člen předsednictva v řadách ČSBS proslavil např. tím, že opakovaně a velmi aktivně hlasoval pro to, aby po mém propuštění z vyšetřovací vazby v r. 2001 byl můj soudní proces neveřejný! On si totiž byl vědom, že při veřejném soudním procesu vyjde najevo jeho vedoucí pozice, kdy byl zaměstnán v první polovině 70.let jako vedoucí vojenských staveb v Libyi, kde se podílel na stavbách raketových základen a také to, že byl BIS od r. 1992 zpravodajsky rozpracováván v akci "Lípa" po problematice antisemitismu a to z podnětu PČR, která tuto okolnost se jmenovaným řešila. Jan Paroulek byl aktivní i v soudní při ve věci mé žaloby na bývalého funkcionáře KSČ a později chartistu a polistopadového ministra vnitra Tomáše Hradílka. V daném případě měl být Jan Paroulek využit k mému obvinění ve věci "ohrožování utajovaných skutečností", jež mělo spočívat v tom, že jsem prozradil v řadách KPV jeho vedoucí činnost na vojenských stavbách v Libyi a dále že jsem získal dokumenty, prokazující jeho opakované výjezdy do kapitalistických států v dobách tuhé normalizace, a také jeho vazby a spolupráci s StB. Dnes někteří politici jen pomalu a nerozhodně přicházejí na to, že ČSBS, vedená bývalým soudruhem esenbákem Vodičkou, je organizací přinejmenším krajně podezřelou a nedůvěryhodnou. Je to sice pozdě, ale já i tak cítím jisté zadostiučinění. Vladimír Hučín Připomeňme si: ● Vodičkův terezínský projev o migrantech byl urážkou obětí války Od Administrátor v 2019-03-03 05:17 | Naše tiskové zprávy | Přihlašte se, abyste mohl psát komentáře
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 4 hosté.
Přihlášení |
