Míru zdar!, napsal udavač z Ruska

Pridat.euStále častěji je z prostředí našich proruských "dezolátů" - "chcimírů" slyšet provolávání, že chtějí mír a tak podobně. Tato jejich provolávání na demonstracích o míru mi připomínají i jistého Miloslava Jemelku (nar. 26.5.1955) z Přerova, který byl StB opakovaně využit jako informátor pro operativní zájmy StB s cílem mě uvěznit a prokázat mi celou řadu trestných činů, souvisejících se zbraněmi, výbušninami a jejich použití proti propagaci nerozborného přátelství se Sovětským svazem (na věčné časy a nikdy jinak). Tento Miloslav Jemelka např. na omluvence při předvolání ve věci mého soudu ke svému podpisu připojil: "Míru zdar" s tím, že odjíždí do SSSR. (viz příloha).

Bylo mou chybou, že jsem si tohoto člověka důkladně neprověřil a v první polovině 70.let si ho připustil do své blízkosti, což ovšem StB pro své operativní zájmy potřebovala. On se mi ten Jemelka od počátku prezentoval jako odpůrce komunistické ideologie s tím, že byl již trestán za nedovolené ozbrojování a to mně bylo sympatické. Bohužel. Pravdou bylo, že Jemelka ve skutečnosti byl trestán pouze za kriminální činnost, a to za krádeže magnetofonu. Navíc za sebou měl i pokus sebevraždy. Tohle všechno jsem já tenkrát nevěděl, ale StB si na základě těchto okolností Jemelku postupně připravovala pro své zájmy.

Když jsem byl na podzim v r. 1976 opět zatčen a obviněn z nedovoleného ozbrojování, z útoku na Deana Reeda a z útoku na volby, tak nás bylo zatčeno víc, ale já byl jako hlavní organizátor těchto protikomunistických a především protisovětských aktivit. Po nějaké době byl zatčen i Jemelka, a to především z toho důvodu, aby získal moji důvěru.

Po mém zatčení v r. 1976 bylo zřejmé, že se o moje odbojové aktivity zajímá i KGB, což ostatně vyplývá z textu zpráv akcí Útok, Výbuch, Exploze, Skříňka, Sasanka a také ze svazku agenta StB Antonína Mikeše s krycím jménem "Eliáš", který byl na mě úkolován spolu s dalšími. V průběhu vazebního vyšetřování a po těžce nabytých zkušenostech jsem dospěl k názoru, že bude nutno konfidenta StB Eliáše eliminovat.

Ovšem činnost Miloslava Jemelky ve prospěch StB jsem nejprve podcenil. Zde jsem měl spíše více štěstí než rozumu. Bohužel před Jemelkou jsem se již před r. 1976 opakovaně pochlubil, že mám italský samopal Beretta, který jsem úspěšně použil v sebeobraně proti sovětským regulovčíkům a to na konci října r. 1974. Miloslav Jemelka byl pouze pět týdnů držen ve vyšetřovací vazbě na StB v Ostravě, a to především z toho důvodu, aby byl postupně získán ke spolupráci s StB.

V průběhu vazebního vyšetřování byl Jemelka zkoumám psychiatry a to MUDr. René Grumlíkem CSc. a MUDr. Iljou Sokolem CSc. Oba tito psychiatři byli nejen spolupracovníci StB, ale i KGB. Důvodem ke zkoumání byly Jemelkovy sebevražedné pokusy, což lze vyčíst ze závěru posudku, který je založen v trestním spise VS-ČVS-90/76. Z výsledku zkoumání bylo patrné, že Jemelka, ač věděl, že ve vyšetřovací vazbě StB bude jen krátkou dobu, tak propadal depresím, pláči a žaludečním potížím což je vše popsáno v jeho posudku. To vše bylo pro StB vítanými okolnostmi jak Jemelku řídit a tím ho jako zachránit před trestním stíháním za jeho předcházející kriminální činnost a tak ho i motivovat ve prospěch operativní činnosti StB.

Hovoříme-li o hanebné činnosti Jemelky, je nutno zmínit i to, že jeho otec Karel Jemelka byl funkcionářem KSČ a významným pracovníkem na Ministerstvu těžkého průmyslu, což bohužel já jsem nevěděl.

Po provedení mnou zorganizovaného bombového útoku na obydlí konfidenta StB a KGB "Eliáše" v prosinci r. 1983 jsem byl okamžitě spolu s dalším členem mé odbojové skupiny zatčen a vazebně vyšetřován i za protisovětské aktivity prováděné v první polovině 70.let.

Při této příležitosti StB velmi intenzivně hledala zbraně a především samopal, o kterém vypovídal Miloslav Jemelka, ale i další svědci (viz záznam výpovědi M.Jemelky). Na základě operativních metod StB předpokládala, že v mých rukou je puška pro vojenský náboj ráže 30-06 Springfield s optickým zaměřovačem.

V té době jsem již tušil, že Jemelka pracuje pro zájmy StB, a že se za tuto aktivitu obává o svoji bezpečnost, což StB vyhovovalo. Miloslav Jemelka při vytěžení StB opakovaně tvrdil, že ukrývám zbraně na hřbitově a že italský samopal mám, že uznávám stát Izrael a že nejsem stoupencem socialistického zřízení, že negativně v tomto směru ovlivňuji mladé lidi a že jsem nebezpečný člověk. Tato jeho tvrzení byla důvodem k tomu, že jsem byl ve vazbě na StB v Ostravě opakovaně fyzicky napaden nejen vyšetřovateli StB, ale i tak zvanými bachaři a to i při odvádění na celu po mnohahodinových a celonočních výsleších.

O podlé aktivitě Jemelky svědčí i řada záznamů StB, které jsou uchovány ve formě mikrofiší. Po mém zatčení v r. 1983 byl např. Jemelka StB ujišťován, že se z kriminálu nedostanu, ale ze záznamů StB bylo zřejmé, že se Jemelka o svoji bezpečnost obával a v důsledku těchto obav projevoval zájem o pobyt v Sovětském svazu, což mu bylo od StB doporučeno a nakonec opakovaně umožněno.

V té době vyšetřování mé skupiny prováděl spolu s mnoha dalšími příslušník StB mjr. JUDr. Miloslav Neděla (nar. 28.5.1947 v Opavě), který byl dokonce absolventem Vysoké školy Felixe Edmundoviče Dzeržinského v Moskvě! Tento Neděla byl i mezi svými kolegy obávaným vedoucím pracovníkem odboru vyšetřování StB a pro své násilnické chování k obviněným měl přezdívku "Prase". Neděla často při výslechu pronášel slova, jako např. že je nutno všemi prostředky bojovat za mír a tak pod.

Tak např. po skončení výslechů - vazebního vyšetřování jsem byl ve vyšetřovací vazbě seznámen s výsledky vyšetřování (což je obvyklý úkon) a při pročítání svědeckých výpovědí jsem se k osobě Miloslava Jemelky vyjádřil s opovržením a to především nad jeho prohlášením "Míru zdar". Prostě jsem tiše řekl, že Jemelka je hajzl. Za to mě vyšetřovatel StB Neděla nečekaně udeřil, já jeho další úder vykryl rukou a nato Neděla okamžitě zavolal další příslušníky StB a dva dozorci mě za použití chvatů nasadili pouta s tím, že jsem napadl vyšetřovatele. Neděla při tom prohlásil, že se nyní po přivedení k výslechu budu hlásit: "Míru zdar" a že ještě před eskortou do věznice uvidím. I přes další represivní metody StB ze mne pozdrav "Míru zdar" nevyrazili.

Tedy provolávání našich demonstrujících proruských dezolátů o míru mě irituje a vrací do doby, kdy jsem pobýval ve vyšetřovacích vazbách StB a následně ve vězení.

Od poloviny 70.let, ale i v dalším období StB intenzivně hledala moje zbraně a opakovaně prohledávala v Přerově i židovský hřbitov a také Městský hřbitov, který je ale svou rozlohou mnohem větší, než hřbitov židovský, což prohledávání ztěžovalo. Já měl štěstí, že většinu zbraní nenašli, a to především že nenašli ten samopal. Přitom stačilo prohledat ještě asi o 12 metrů dál jednu opuštěnou hrobku a samopal Beretta by byl nalezen - a to by značně ztížilo moje postavení.

Musím si přiznat, že ve své odbojové činnosti jsem při výběru vhodných osob pro tento boj neměl vždy dobrý odhad. Toho využila StB a pro své zájmy získala nejen Miloslava Jemelku, ale i Vlastimila Švédu, který jako můj spoluobviněný, ale v r. 1976 začal s StB v průběhu vazebního vyšetřování spolupracovat.

Za důležitou okolnost považují i to, že Jemelka i Švéda byli využiti ÚOOZ a speciálním policejním týmem Výbuch ve věci mého obvinění a zatčení v r. 2001 kdy již jsem byl důstojníkem BIS.

Ti, kteří represivní metody StB vydrželi, pomáhali protikomunistickému odboji a neprozradili nic z toho, co StB potřebovala vědět, byli Ministerstvem obrany ČR oceněni což jsem i já v rámci svých možností inicioval.

Miloslav Jemelka byl v r. 1998-9 spolu s dalšími konfidenty StB a s představiteli komunistického represivního aparátu vystaven ve vitríně KAN a KPV (viz příloha, Jemelka je uprostřed ve čtvrté řadě shora, má brýle) . Tato akce měla tenkrát značný mediální ohlas. Vitrína KAN byla soustavně poškozována útoky krajně levicových organizací, které k tomu podněcoval i známý bývalý příslušník StB Ludvík Zifčák a bylo nutno tuto vitrínu opatřit mimořádně odolným - pancéřovým sklem.

V důsledku této osvětové akce KANu byl následně proveden bombový útok na kancelář KPV, ale pachatele tohoto útoku se doposud nepodařilo dopadnout.

V r. 1992 si informátor StB Jemelka požádal o prodloužení platnosti zbrojního průkazu. Já v té době jsem ukončoval své působení jako předseda Občanské komise a již jsem pracoval jako důstojník Federální bezpečnostní a informační služby. Když se dostala žádost Jemelky do kompetence PČR, bylo proti schválení této jeho žádosti ze strany Občanské komise vysloveno zamítavé stanovisko. K této věci se vyjadřovala i Konfederace politických vězňů a závěrem i FBIS. Bylo zajímavé, jak se skryté komunistické struktury nakonec zasadily o to, že Jemelka nakonec zbrojní průkaz dostal.

Ve zdůvodnění ze strany FBIS bylo tehdy v zamítavém stanovisku zmíněna pouze Jemelkova kriminální činnost a pokus o sebevraždu. V žádném případě však nebylo možno díky tehdejšímu řediteli FBIS Olomouc Janu Princovi ve zdůvodnění prosadit, že Miloslav Jemelka po řadu let výrazně napomáhal zločinné činnosti StB a KGB, a že v této souvislosti dokonce působil i v Sovětském svazu a to, že by měly být ty hlavní důvody, proč by jmenovaný zbrojí pas dostat neměl.

To byl pro mě také okamžik, kdy jsem pochopil, že s undrgroudovými disidenty typu Jan Princ se odhalit pachatele bombových útoků nikdy nepodaří a s nějakými výraznými změnami v bezpečnostním aparátě se toho také mnoho nenadělá, neboť těmto disidentům šlo především jen o to udržet se na svých pozicích a toto také bylo využito při mém zatčení po nástupu proruského Miloše Zemana a jeho zlotřilé skvadry, ale to už je jiná stránka věci.

Na základě událostí ze zločinného vpádu Ruských vojsk na Ukrajinu se domnívám, že osoby, které měly dříve vazby na aktivity tajných služeb Sovětského svazu by měly být známy nejen ve specifickém prostředí bezpečnostních služeb, ale v rámci možností současně i široké veřejnosti, a to především jako varování pro ty, kteří zločinný komunistický režim pod vedením Sovětského svazu nezažili, ale i pro ty, kteří ztratili paměť a mnohdy se dnes na proruských demonstracích kryjí falešnými hesly jako například provoláváním, že chtějí mír.

Rusko a jejich aktivity tajných služeb jsou nesmírně vynalézavé a dokážou využít všech možností jak oslabit své protivníky. K těmto svým aktivitám využívá Rusko každé možnosti jak vyvolávat nespokojenost občanů, a to obzvláště nyní, kdy je nutno všestranně pomoci Ukrajině a jejímu boji proti zločinnému agresorovi Rusku.

Vladimír Hučín


Související dokumentace je v přílohách

PřílohaVelikost
19840103_Miloslav-Jemelka-vyslech.pdf407.17 KB
19840508_Miloslav-Jemelka-omluvenka.pdf362.85 KB
19890330_Miloslav-Jemelka-zadost-o-pas.pdf1.01 MB
19920414_Miloslav-Jemelka-zbrojni-prukaz.pdf447.25 KB
Miloslav-Nedela_evidencni-listek.pdf185.76 KB
nastenka-KAN-Prerov-v-roce-2000.pdf257.89 KB
19830302_akce-StB-utok.pdf188.57 KB
19900606_Miloslav-Nedela-Obcanska-komise-pohranicnikum.pdf305.38 KB
0