Byli to indiáni kmene Iguasú

Tisková zpráva senátora Jaromíra Štětiny 23. září 2008

Policie se nebude zabývat trestním oznámením, které v květnu podal senátor Jaromír Štětina kvůli případu bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby (BIS) Vladimíra Hučína. ČTK to 22. 9. 2008 řekla obvodní státní zástupkyně Šárka Pokorná s tím, že nebyly shledány důvody pro zahájení úkonů trestního řízení. Štětina podezíral důstojníky civilní kontrarozvědky ze zneužití pravomoci veřejného činitele, BIS se podle něho protiprávně podílela na kriminalizaci Hučína.

"Sedm let přerovské orgány činné v trestním řízení ve spolupráci s BIS ničily nevinného člověka, rok ho držely bezdůvodně za mřížemi a najednou se dozvídáme, že za to nikdo nenese odpovědnost. Ale já vím, kdo za to může: jsou to Indiáni kmene Iguasú," poznamenává senátor Jaromír Štětina.

Podrobný popis účasti BIS na kriminalizování Vladimíra Hučína, všemi soudními instancemi nakonec osvobozeného, včetně pokusu BIS vydírat senátory a včetně popisu důkazních materiálů předaných státnímu zastupitelství, senátor Štětina dnes zveřejňuje v příloze k této tiskové zprávě a na svých stránkách www.jaromirstetina.cz.

Pavla Hájková, tisková mluvčí senátora Jaromíra Štětiny



Hučín a indiáni kmene Iguasú

    Motto:

    Důrazně odmítáme, že bychom kdykoli
    ovlivňovali práci orgánů činných v trestním
    řízení. Jde o nehoráznou lež.
    Použití zmíněných metod by představovalo
    nejhrubší zneužití zpravodajské služby.

    Mluvčí BIS Jan Šubrt

Poprvé jsem slyšel jméno Vladimír Hučín někdy na jaře roku 2005. Léta 1990 – 2004 jsem víceméně strávil v cizině jako novinář, což mi umožnilo, abych se na události v Československu a pozdější České republice díval zpovzdálí, s určitým nadhledem. Proto jsem ani nezaznamenal, že se na Moravě odehrává trestní řízení s bývalým důstojníkem BIS, že má případ velkou mediální odezvu, že je přerovský občan Hučín podezírán a obviněn z řady trestných činů včetně bombových útoků. Neznal jsem disidentskou minulost Vladimíra Hučína, ani jeho polistopadová vystupování v občanských komisích a později v bezpečnostních službách. Poprvé jsem zaznamenal v novinách, že se jakési soudní stání s Vladimírem Hučínem koná v Přerově u okresního soudu ve dnech 25. – 28. července 2005. Shodou okolností nedlouho před tím byli na návštěvě zahraničního a branně bezpečnostního výboru Senátu, jehož jsem členem, zástupci vedení Bezpečnostní informační služby, vedení ředitelem služby panem Jiřím Langem. Po skončení jednání jsem při rozloučení řekl představitelům BIS, že mne zajímá kauza jejich bývalého důstojníka Vladimíra Hučína a že jsem se rozhodl jako senátor navštívit v Přerově soudní líčení s ním. Jeden z představitelů BIS mi řekl: "Nejezděte tam, pane senátore, je to ztráta času. Hučín je blázen."

Tato neobvyklá odpověď byla pro mě přímým pokynem, abych se k přerovskému soudu vypravil. Mnoho let jsem se v 90. letech v Rusku zabýval otázkou zneužívání psychiatrie v procesech proti disidentům a jakákoliv devalvace obviněného v trestním řízení poukazem na jeho duševní zdraví mne přivádí do stavu nastraženosti. Do Přerova jsem v červenci 2005 odejel a zasedání soudu se jako divák zúčastnil. Zjistil jsem několik zásadních věcí. Především jsem pochopil, že má Vladimír Hučín všech pět pohromadě, že se brání věcně, logicky a zasvěceně. Dále pak jsem zjistil, že je projednávání neveřejné. Sám jsem byl do síně vpuštěn předsedou soudu jen díky svému senátorskému průkazu. Ani po několikahodinovém jednání jsem nepochopil, proč je veřejnost vyloučena. Soud se ani náznakem při projednávání nedotkl žádných skutečností, které by nějak ohrožovaly bezpečnost našeho státu. Pozornému návštěvníkovi nemohlo ujít, že příznivci Vladimíra Hučína nevpuštěni dovnitř, ne bez příčiny hovoří o jakémsi spiknutí bývalých komunistických prominentů, jimž Hučín šlapal na paty, o zkonstruovaném případu, o snaze Hučína kriminalizovat.

Případem Hučín se zabývá senátní výbor

Rozhodl jsem se přijít případu někdejšího důstojníka na kloub. Příležitost se naskytla při jiném zasedání našeho zahraničního a branně bezpečnostního senátního výboru 11. ledna 2006, tedy v době, kdy stále probíhala trestní řízení proti Hučínovi. Jednání výboru se zúčastnili jak ředitel BIS pan Jiří Lang, tak Vladimír Hučín, kterého výbor na své jednání také pozval. Při příležitosti projednávání výroční zprávy BIS jsem se zeptal pana Langa: (DOKUMENT)

"Podle informací, které mám, byly v průběhu posledních let odloženy některé svazky BIS. Jsou to svazky Silon, Dýka, Hrob, Špunt a Lípa – to jsou všechny svazky BIS, které pojednávají o projevech levicového extremismu. Tyto svazky mají svá registrační čísla a byly uloženy většinou už v roce 2000 na rozkaz pana Jana Prince pod různými archivními čísly do archivu a činnost těchto svazků byla zastavena. Chtěl jsem se Vás zeptat, proč to bylo uděláno."


Samozřejmě jsem jména inkriminovaných svazků s libozvučnými rozvědčickými jmény a všechny informace znal od jejich autora Vladimíra Hučína, veřejně je několikrát jmenoval a popsal v tisku. I informaci o tom, že svazky o levicovém extremismu dal pod pokličku Jan Princ, ředitel teritoriálního odboru BIS v Olomouci, jsem měl od Hučína.

Pan ředitel Lang reagoval velmi vstřícně: (DOKUMENT)

"Pane senátore, prosím, přijďte do BIS na jednání, já Vám ty věci ukážu. Tím, že se s nimi seznámíte do detailu, rozptýlíte své pochybnosti. Já jsem si nevymyslel, že pracujeme v utajovaném režimu. To si na mě vymysleli jiní. Zákon Vás považuje za osoby prověřené, tak přijďte. Budu velmi rád. Veřejnost si Vás zvolila, protože ve Vás má důvěru.."


Bylo to slovo do pranice. Ředitel tajných služeb slíbil, že poodkryje tajemství zpráv, které Hučín několik let jako důstojník BIS shromažďoval na moravské levicové extremisty, bývalé estébáky ve státních strukturách, státní zástupce, kteří získali neoprávněně bezpečnostní prověrky, členy KSČM spolupracující s extremistickými organizacemi.

Výbor poté odhlasoval, aby své vyjádření k odloženým svazkům prokomentoval Vladimír Hučín. V tom okamžiku nastala zvláštní situace. Ředitel BIS prohlásil, že u výpovědi Vladimíra Hučína nebude, neboť se nechce podílet na porušení zákona. Měl zřejmě podezření, že Vladimír Hučín bude veřejně prozrazovat státní tajemství. S překvapivou rychlostí opustil ředitel Lang Senát. Slovo poté dostal Vladimír Hučín. V poněkud zredigované formě, která ctí rozdíl mezi mluveným a psaným slovem, si dovoluji důležité části jeho projevu přednesené na půdě parlamentu uveřejnit. Považuji jej za důležité svědectví i v této mluvené, poněkud kostrbaté formě stenozáznamu: (DOKUMENT)

"Jednoho dne v Olomouci se konala porada. Bylo to 1. 3. 2000." začal Hučín s poznámkami v ruce. "Na tu poradu přišel pan Lang se svojí suitou. Já jsem na této poradě vystoupil s otázkou, co bude BIS dělat proti rostoucí a vzrůstající agresivitě komunistů. Podle mých informací byly v průběhu posledních let odloženy některé svazky BIS. Budu je jmenovat. Jsou to svazky Silon, Dýka, Hrob, Špunt a Lípa – to jsou všechny svazky BIS, které pojednávají o projevech levicového extremismu. Tyto svazky mají svá registrační čísla a byly uloženy většinou už v roce 2000 na rozkaz pana Jana Prince pod různými archivními čísly do archivu a činnost těchto svazků byla zastavena. Chtěl jsem se vás zeptat, proč to bylo uděláno? Protože například svazek Silon se týkal aktivit členů Lidových milicí, pronikání do vedoucích pozic ve státní správě, bezpečnostních prověrek. Svazek Dýka se týkal aktivit extremní levice, především Komunistického svazu mládeže. Svazek Hrob se týkal opět aktivní extremní levice a KSM. Svazek Špunt se týkal výbuchů ve spojení s komunisty; známých kauz, které se odehrávaly na Moravě.

Chci se zeptat, pane předsedo, proč tyto svazky byly odloženy, když se týkají tak důležité věci jako je levicový extremismus? A jestli to náhodou nebylo uděláno proto, že existuje obecné mínění, že levicový extremismus u nás neexistuje – v souvislosti s vyšetřováním výbuchů na Přerovsku. V té době byla vypracována různá hodnocení, vyhodnocení, které jsem musel jako správce těch jmenovaných svazků provádět po určité periody, a kde jsem již stanovil stále konkrétnější okruh lidí napojených na KSČM, samozřejmě ze spektra ultralevicového. V té době však jsem již byl odposloucháván v rámci akce BIS, tj. akce Uhlí. Tuto akci prováděl odbor vnitřní bezpečnosti, který vede jistý JUDr. Petr Mencl. Dále se na tom podílela samozřejmě inspekce, plukovník Panaš. Ti lidé tam už dneska nejsou. Poněvadž byli vlastně jakoby pohodlně odejiti, aby se ta věc nedostala nějak dál. Tato akce, nevěřili byste, jaké odposlechy tehdy byly nařízeny, s jakou zákeřností byli odposloucháváni lidé z KAN, Konfederace politických vězňů, prostě lidé z tohoto spektra. Jenom proto, že měli na mě kontakty."


Tady přeruším řeč pana Hučína a upozorním na další krycí název, který se nám v případu vyskytl. Hučín zmiňuje, že existoval svazek BIS pod jménem Uhlí. Dále se ještě dozvíme o existenci svazku Twist. Pro pořádek a badatele začátečníky v kauze Hučín je potřeba přesně vysvětlit rozdíl mezi již jmenovanými svazky Silon, Špunt, Dýka, Hrob a Lípa a nově se objevivšími svazky Uhlí a Twist. Autorem prvních je Vladimír Hučín, představují výsledky jeho dlouhodobé práce při sledování extremizmu, nově se objevivší pak jsou svazky vedené na Hučína. Kdo je jejich autorem, který důstojník tajných služeb, nevím, ale jsou to však svazky BIS, vytvořené pro sledování Hučína, pro jeho odposlouchávání a, jak se později ukázalo, pro Hučínovu kriminalizaci. (DOKUMENT)

"Znovu se vrátím k tomu datu 1. 3." pokračoval Hučín. "Při poradě jsem se zeptal, co budeme dělat proti agresivitě komunistů. A pan Lang mi odpověděl přede všemi: ‚To není naše věc, my se budeme zabývat nedostatkem vody v Africe.‘ Můžu vám říct, že pracovnice analytiky odbíhaly jakoby na WC, aby udržely smích. Já jsem zůstal jako solný sloup; někteří pracovníci mě kopali pod stolem, že je to obrovská legrace. Já jsem si myslel, že pan Lang je nějak indisponován, nebo nedej bože je snad po nějaké oslavě, protože něco takového odpovědět před celým odborem, před vedením, to bylo opravdu haló.

Řada kolegů mně říkala – proboha, nepouštěj se na takový tenký led; dej se na nějaký organizovaný zločin, už sis toho užil dost. Ale já jsem neklepal na dveře BIS, byl jsem tam doporučen politickými vězni. V rámci akce Twist bylo neuvěřitelné, jaké podlosti se pracovníci inspekce a odboru vnitřní bezpečnosti dopouštěli jenom proto, že jsem dělal tuto problematiku. Vysoce postavení pracovníci BIS mě varovali, že se prostě mění nástupem ČSSD jaksi konstelace zaměření, a že taky mohu špatně dopadnout. Do spektra našeho zájmu takoví lidé, jako byl třeba poslanec Kapoun (ČSSD), který s sešel několikrát s levicovými militanty a dalšími – já jsem nemohl jinak než prostě napsat spektrum těch osob, se kterými se tito lidé setkávají. Nemohl jsem vynechat třeba zprávu, když se něco týkalo KSČM, když se v budově okresního výboru KSČM sešli se Zifčákem, s Pěchou a s dalšími lidmi; i ze zahraničí. S lidmi, kteří byli v jiných státech (třeba v Německu) sledováni jako militanti, jako lidé, kteří jsou důvodně podezřelí z útoků na vojenské základny. To byla jistá Katrin Schmidtová a další. A když jsem třeba získal nahrávky a fotografie ze zámku řeckého milionáře, pana Statise Prusalise z Ostravy, který hostil nejen Miloše Zemana, ale také Štěpána; další pracovníky ruského konzulátu, Jegorova a mnoho dalších – tak jsem nemohl být k tomu nějak laxní. A i sám iniciativně jsem pronikl do tohoto zařízení, získal jsem tam poznatky. Osobně jsem zjistil, co se tam vlastně děje. A taky jsem to zadokumentoval. A to se dotýkalo bohužel KSČM, parlamentní strany. Hodně lidí mě varovalo abych takovou zprávu napsal, aby to tam prostě nebylo, aby to bylo jenom jako. Prosím vás, když bych to vyšetřování výbuchů na Přerovsku směřoval tak, že za tím stojí nějací dva neznámí lidé, kteří se někde sešli, tak dodnes to budeme vyšetřovat, občas se vám tady jako poví, jak to probíhá to vyšetřování, budeme to platit, všichni daňoví poplatníci, a život půjde dál. Já nebudu mít problémy a budu si v klidu přemýšlet, kam pojedu na dovolenou, a nebudu poznávat podzemí pankráckých věznic a jiných takovýchto nepříjemných zařízení.

On tuto problematiku nikdo moc nechtěl dělat. Každý si radši našel někde nějaké drogy, nebo že se někde někdo s někým sešel: zastavilo někde iránské auto, zastavilo někde u mostu, tam se dva muži vymočili – a už je hotové zpráva, on to někdo sleduje, ale nikoho to neohrožuje. Kdežto tahle moje zpráva ohrožuje parlamentní stranu, KSČM, konkrétní lidi, konkrétní poslance, soudce, vysoké příslušníky policie. Stal jsem se jakýmsi společným nebezpečím pro různé lidi.

Proti mně pak všichni táhli za jeden provaz. Já jsem zpochybňoval bezpečnostní prověrky. Prosím vás, třeba v případě ředitele policie v Přerově žádná bezpečnostní prověrka nemusela probíhat, to nebylo potřeba. Jestliže tento člověk, který se sovětskými orgány se podílel na vyšetřování případů, o které měla zájem nejen GRU, ale samozřejmě StB; je vyfocen, jak dostává vyznamenání za přítomnosti sovětské generality, je vystaven na nástěnce KAN v Přerově už dva roky jako zločinec, jako komunistické eso a jeho kamarila, celé to vedení, a nikomu to jaksi nevadí; dokonce k tomu proběhly i jakési žaloby, které vyzněly v můj prospěch, že jsem byl zbaven viny, neboť mám pravdu. Ale ti lidé tam, prosím vás, sedí. Takže já jsem na tato rizika upozorňoval.

Teď položím otázku. Jak chcete dokázat extremní levici jejich trestnou činnost, když tyto věci by vyšetřovali lidé, kteří pocházejí jaksi ze stejného lůna; byť jsou třeba starší nebo třeba mladší. Ale ten příslušník, mj. já jsem také stíhán za jistý článek, který byl pro Český rozhlas a pro Mladou frontu, kde jsem zmínil, jaké velké rezervy má BIS. Také jsem tam vytkl určitou neschopnost, strach těch lidí dělat do těchto problematik. A také potom, když už to přejde na fázi, kde se informace předá k tomu výkonu, k realizaci té policii, tak ta policie nebude, za předpokladu, že jsou to lidé, kteří tu kariéru postavili na základě té komunistické kolaborace něco vyšetřovat, a půjde to k ledu. A pan ředitel Lang to velice dobře ví.

Tím, že jsem zpochybňoval bezpečnostní prověrky, tak tím jsem proti sobě vyvíjel obrovský tlak různých policejních kapacit, protože se cítily ohroženy. Chtěli sedět na těch místech, chtěli mít ty vyšší hodnosti. Takže když se jednalo o tom, že by Hučín mohl být odstaven, tak všichni zabrali, byť se třeba Lojza se nemá rád s Pepou. Jakmile se řeklo Hučín, tak zabrali opravdu za jeden provaz. Jednotlivě bychom museli řešit ty případy, o čem ten svazek je, abych to mohl doložit služebními záznamy, že byly v tom datu vytvořeny. Vyslechnout si ředitele BIS Částečku, který byl vyhozen z BIS jenom proto, že prozradil strašné tajemství a řekl, že já jsem byl jeho nejlepší pracovník a že rozhodně nemám prsty v těch výbuších. Neřekl nic špatného, ale tím byl okamžitě odstaven. Ale zákeřnost, s níž mě sledovali, kterou vyvíjeli, jaké vytvářeli provokace, jak kontaktovali Konfederaci politických vězňů; využili s prominutím i do jisté míry senility některých starých lidí. Ale, prosím vás, ještě než si na to uděláte nějaký názor, vyslechněte bývalého ředitele krajské BIS Částečku, kterému to bylo slibováno už nevím jak dlouho, vyčkejte třeba, až ten rozsudek nabude nějaké právoplatnosti. On ten soud už není o Hučínovi. On je i o vás. On je o tom, jak to tady bude prostě vypadat. A nenechte se ukonejšit nějakými utajovanými skutečnostmi, nějakým utajením. To se účelově využívá, a Lang to opravdu mistrně umí. Ale kdybyste ho viděli u toho soudu, jak tam byl postaven jako nahý v trní, tak byste mu možná dali i korunu. Nevím, co bych k tomu ještě víc" dodal s rozpačitým rozpažením Hučín.


Pánové, mám tu na vás svazek

Výpověď Vladimíra Hučína byla tak znepokojující, že se senátní branně-bezpečnostní výbor rozhodl využít nabídky pana ředitele BIS Langa. Dne 2.března 2006 v rámci 25. schůze výboru se většina jeho členů sebrala a odjela mikrobusem do Stodůlek v Praze 5, kde je centrála BIS. Konečně jsme měli možnost nahlédnout do inkriminovaných svazků, tak jak nám už v lednu ředitel BIS pan Lang slíbil.

Byli jsme uvítáni a odvedeni do zvláštní místnosti, kde je možné odstínit mobilní telefony a odposlouchávací zařízení. Postupně všech sedm senátorů, členů výboru podepsalo revers, že nikde nesdělí, o čem se v budově BIS mluvilo. Učinili jsme to s lehkou myslí, protože jsme cítili, že se konečně dozvíme, v čem je příčina sporu mezi Hučínem a vedením BIS. Vzápětí jsme však byli vyvedeni z konceptu náhlým prohlášením ředitele pana Jiřího Langa: "Pánové lituji, ale bohužel vám svazky ukázat nemohu."

Po pravdě řečeno nám to vyrazilo dech. Iniciativy se však chopil pan ředitel Lang a oznámil nám, že nám bude objasněno, jakých trestných činů se Vladimír Hučín dopustil. Byl to velmi důležitý moment. Více než hodinu nám jeden z důstojníků BIS promítal dokumenty, které měly ukazovat, že Vladimír Hučín porušil zákony. Byla to pozoruhodná scéna: vedení BIS přesvědčovalo sedm senátorů, že je Hučín zločinec. Nevím, zda si to nejvyšší představitelé BIS uvědomovali, ale systematicky, za pomoci projekce na plátno dokazovali sedmi členům horní komory, že se BIS podílí na trestním řízení proti přerovskému občanu Vladimíru Hučínovi a porušuje tak základní princip, že tajná služba nesmí ovlivňovat trestní kauzy.

Vyjádřili jsme nevoli nad tím, že ředitel Lang nesplnil slib a neseznámil nás se svazky, jimiž Hučín dokazoval levicový extrémismus na severní Moravě. Pochopili jsme však také, že BIS protiprávně ovlivňuje činnost přerovských orgánů činných v trestním řízení. Atmosféra jednání ještě více zhoustla. Když napětí v diskusi dosáhlo vrcholu, učinil ředitel pan Lang krok, který mi vyrazil dech. Ve snaze ovládnout neposlušné senátory náhle položil ruku na svazek dokumentů, který ležel před ním na stole a řekl (s jistým stupněm nevole a zcela mimo mísu): "Pánové, toto je svazek, který dokládá, že jeden z vás byl ve spojení s KGB."

Dnes si uvědomuji, že měl svazek na stole předem připravený. Než delegace Senátu přijela, nechal si ředitel tajných služeb připravit kompromitační materiál a v okamžiku, kdy se scénář návštěvy ubíral jinudy než by si přál, jej použil. Ředitel Bezpečnostní služby Jiří Lang se bez skrupulí pokusil vydírat a vyhrožovat sedmi členům parlamentu.

Rozloučili jsme se, aniž bychom se dozvěděli, na kterého senátora BIS vede svazek. Se smutným úsměvem si vzpomínám, jak pak jelo sedm zkoprnělých senátorů mikrobusem zpátky do Senátu. Tento bezprecedentní případ je velmi důležitý pro všechny další události, které v dalších měsících ve vztahu Hučín Bezpečnostní informační služba nastaly. Pro mne osobně znamenal bezprecedentní postup ředitele ztrátu důvěry ve vedení této tajné služby.

Třaskavé svědectví soudce Bucheně

Ještě několikrát jsem navštívil soudní jednání s Hučínem. Práce jeho obhájců přinesla plody. Obhajoba rozbila veškerá obvinění, která vzneslo přerovské státní zastupitelství a přerovská policie vůči Hučínovi. Hučín byl soudy všech stupňů ze všech obvinění očištěn a po dlouhých letech získal čistý rejstřík. Dne 21. dubna 2006 přednesl JUDr. Anton Bucheň, soudce Krajského soudu Ostrava pobočka Olomouc, odůvodnění osvobozujícího rozsudku. Pro sledování kořenů Hučínovy kauzy, především pro určení, kdo Hučína kriminalizoval, měl v Bucheňově projevu zvláštní význam jeden úryvek. Režisérovi Martinu Vadasovi se jej podařilo natočit na kameru a existuje přesný záznam Bucheňova vyjádření: (DOKUMENT)

Snad se proti ničemu nezpronevěřím, když řeknu, že osobou Hučína se zabývala i vláda, ředitel BIS dostal přímo úkoly situaci řešit, a to souviselo právě s tou nekázní, říkejme tomu nekázeň, protože nic jiného to z tohoto hlediska nemůže být, pokud to není trestný čin veřejného činitele, že musí být řešena. Samozřejmě nic neříkám nově a všem je známo, že obžalovaný vystupoval naprosto veřejně, ty články, noviny, všechno je k dispozici, veškeré to že to monitorovala BIS je zřejmé, že tady je souhrnná zpráva, sto jedenáct stran, je třeba zdůraznit, veškeré články, ze všech tiskovin, veškeré rozhovory, které obžalovaný Hučín dával médiím. Čili nepochybně nějaký příslušný odbor BIS se tím zabýval a shromažďoval tyto poznatky a jsou zde k dispozici soudu. Takže ta činnost se monitorovala. Nicméně s tímto byla vyslovena nespokojenost, jak jsem konstatoval, až od nejvyšších vládních činitelů přes ředitele BIS a situace taky byla řešena.


Bucheňovo vyjádření má razanci třaskaviny. Podle něj ve spisu existuje zpráva BIS o sto jedenácti stranách, dokazující, že nejen tehdejší vedení BIS, ale i tehdejší sociálně demokratická vláda významně ovlivňovala práci orgánů činných v trestním řízení. Podíl vlády a BIS na kriminalizaci Hučína mne zajímal. Soudci Bucheňovi jsem zatelefonoval, ale dozvěděl jsem se od něj, že tato inkriminovaná zpráva již ve spisu není a je uložena kdesi v Ostravě. To potvrzuje i vyjádření Vladimíra Hučína: (DOKUMENT)

Krátce poté, co soudce Krajského soudu v Olomouci JUDr. Anton Bucheň sdělil veřejnosti informaci o tom, že "osobou Hučín se zabývala vláda", jsem osobně tohoto soudce po předchozí domluvě v prostorách budovy Vrchního soudu v Olomouci vyhledal s tím, abych do příslušného spisu nahlédl. Soudce mi ale sdělil, že příslušný spis u sebe nemá, že spis je v bezpečnostním trezoru na Krajském soudě v Ostravě. K tomu mi také uvedl, že ve spise je k této věci i výpověď vysokého důstojníka BIS, kterého blíže neidentifikoval.


Ani režisérovi a dokumentaristovi Martinu Vadasovi, který se dlouhodobě kauzou Hučín zabýval (byl například autorem dokumentárního filmu pro ČT Pravděpodobný příběh Vladimíra Hučína) nedala slova soudce Bucheně spát. V září 2006 napsal Vadas dopis čerstvě jmenovanému premiérovi Topolánkovi: (DOKUMENT)

Praha, 8. září 2006

Věc: Žádost o odtajnění usnesení vlády někdy z let 1999/2000 ve věci údajné "nekázně" kpt. Vladimíra Hučína a trestního spisu 1T 312/2001u OS Přerov.

Vážený pane premiére,

dovolte prosím, abych Vám blahopřál ke jmenování předsedou vlády.

Zároveň si dovoluji Vás požádat, aby Vaše vláda odtajnila a zveřejnila usnesení vlády ČSSD někdy z let 1999/2000 ve věci údajné "nekázně" kpt. Vladimíra Hučína, do roku 1999 nejlépe hodnoceného důstojníka BIS.

Zřejmě víte, že Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc v dubnu t.r. zamítl odvolání JUDr. Jany Staňkové, okresní státní zástupkyně v Přerově, (1ZT 393/2001-2367) proti zproštění Vladimíra Hučína obžaloby ze šesti trestných činů, ke kterému 24.11.2005 dospěl již prvoinstanční soud v Přerově (1 T 312/2001-2694). Definitivní osvobozující rozsudek vyhlásil 21. dubna 2006 předseda senátu krajského soudu JUDr. Jaroslav Hudeček v Olomouci. Přísedícím soudcem byl JUDr. Jaroslav Malátek. Odůvodnění rozsudku přednesl druhý soudce přísedící JUDr. Anton Bucheň. Ten tehdy mimo jiné uvedl, že případem Vladimíra Hučína se zabývala i Vláda ČR, pro kterou BIS připravila 110 stránkovou zprávu, jež je prý součástí utajovaného spisu, ve které BIS analyzovala veřejné výstupy Vladimíra Hučína, kapitána BIS, kterými se bránil proti zbytkovým trestům za odbojovou činnost před r. 1989, o kterých Ústavní soud ČR v březnu 2006 nalezl (ÚS 243/05 vyhlášený dne 22.3.2006) , že měly být již dávno rehabilitovány.

Vláda ČR se podle soudce JUDr. Bucheně někdy v letech 1999/2000 údajně usnesla, aby ředitel BIS tuto snahu svého důstojníka obhájit se "řešil", označila ji za "nekázeň"... Toto odůvodnění zprošťujícího rozsudku mám zaznamenané i na videu.

BIS poté rozehrála zpravodajskou hru, aby desinformovala Konfederaci politických vězňů, která Vladimíra Hučína pro práci v BIS doporučila. BIS pak ruku v ruce s Policií ČR a státním zastupitelstvím činnost Vladimíra Hučína, do té doby nejlépe hodnoceného důstojníka BIS, účelově kriminalizovala, protože se vyslovoval proti zneužívání BIS k politickému boji vládnoucí ČSSD a KSČM a stavěl se proti udělování bezpečnostních prověrek NBÚ osobám, které představovaly a představují bezpečnostní riziko pro Českou republiku i její spojence.

Je pozoruhodné, že v průběhu celého čtyřletého hlavního líčení tehdy obžalovanému Vladimírovi Hučínovi ani jeho obhájcům nebyla soudcem Bucheněm zmíněná část soudního spisu zpřístupněna a údajně ještě dnes nese stupně utajení tajné a přísně tajné (!).

Lze se jen dohadovat, nakolik měla žalovaná strana vytvořeny podmínky pro řádnou obhajobu, jestliže nemohla být a nebyla seznámena s hlavní příčinou kriminalizace svého klienta. Zda omezená možnost obhajoby nebyla příčinou nepřiměřeně dlouhého hlavního líčení. Můžeme se jen domnívat, nakolik vláda byla zmíněnou "analytickou" zprávou BIS uvedena v omyl, jestliže se po letech ukázalo, že Vladimír Hučín se nedopustil žádného z trestných činů, ze kterých byl s přičiněním BIS, Policie ČR, státního zastupitelství i ministra vnitra JUDr. Stanislava Grosse účelově obviňován a obžalován.

Nelze pominout, že na následky této zlovolné štvanice zemřel jen několik dnů po osvobozujícím rozsudku MUDr. Jan Chmelař, účelově obžalovaný spolu s Vladimírem Hučínem z údajného - BIS zinscenovaného – sedmého údajného "trestného činu podvodu s nemocenskými dávkami" ve výši 7 600,-Kč, které BIS Vladimírovi Hučínovi vyplatila, ač věděla, že její bývalý důstojník je ve vyšetřovací vazbě, což je důvod pro zastavení výplaty nemocenské dávky. Zmíněnou částku V. Hučín BIS vrátil, když se dověděl, že byla vyplacena neoprávněně. Posléze BIS naopak zaslala V.Hučínovi zpět 1900,-Kč, když zjistila, že částku špatně vypočetla...

Domnívám se, že pro porozumění celému případu dlouholeté štvanice na Vladimíra Hučína by bylo žádoucí, aby Vaše vláda a případně i ředitel BIS tyto staré a dnes již zcela jistě bez státně-bezpečnostního důvodu utajované části spisu odtajnili a zpřístupnili je veřejnosti. Dovoluji si připomenout, že jednání OS Přerov s vyloučením veřejnosti se mimo obhájců JUDr. Milana Hulíka a JUDr. Stanislava Devátého zúčastnili důvěrníci John Bok, Zdena Mašínová a dne 25. 7. 2005 také senátor Jaromír Štětina i poslanec ing. Jan Klas, předseda stálé komise pro kontrolu BIS, jejímž členem je patnáct let. Ing, Klas pak prohlásil, že po dobu jeho přítomnosti v jednací síni (cca 5 hod.) nebyla projednávána žádná utajovaná skutečnost a nebyl důvod pro narušení Ústavou zaručeného práva na veřejný proces. Tehdy se poslanec Jan Klas omluvil Vladimírovi Hučínovi za své výroky v médiích po jeho zatčení v r.2001, protože, jak řekl, podlehl desinformacím Policie ČR a BIS.

Přes osvobozující výroky prvoinstančního i odvolacího krajského soudu se nedávno vrchní státní zástupkyně JUDr. Vesecká rozhodla podat dovolání k Nejvyššímu soudu, jako mimořádný opravný prostředek - jen několik dnů po ohlášené kandidatuře Vladimíra Hučína ve volbách do Senátu a údajně navrhuje vyloučení veřejnosti z projednávání před soudem. Žádám Vás tímto o odtajnění bez vážného důvodu zatajených částí spisu, aby došlo k naplnění ústavního práva na veřejný proces.

Byl bych rád, kdybyste našel způsob např. na půdě vlády a parlamentu, jak celou záležitost vyjasnit, aby bylo veřejnosti i Vám politikům zřejmé, jak zněl tehdejší úkol sociálně demokratické vlády řediteli BIS, jak si ho on vysvětlil a jaká "řešení" přijal. Případně, kdo další nese odpovědnost za kriminalizaci kpt. Vladimíra Hučína. Kdo na pět let oslabil Bezpečnostní a informační službu o do té doby nejlépe hodnoceného důstojníka? Jakékoliv Vaše vyjádření v této věci jsem připraven zaznamenat pro můj připravovaný dokumentární film.

Srdečně zdravím a přeji mnoho úspěchů Vám i Vaší vládě

Mgr.Martin Vadas,
dokumentarista a režisér


Premiér Martinu Vadasovi neodpověděl. Neodpověděl konec konců ani mně, když jsem se na něj obrátil se stejnou prosbou jako Vadas. Odpověď jsem dostal od premiérovy kanceláře, kde mi sdělují, že na vládě žádný materiál, který by svědčil o úkolování BIS vládou ve věci Hučín nemají. Nevím ani o tom, že by se někdo z okolí ministerského předsedy pokusil například získat onu kdesi uzamčenou sto jedenáctistránkovou zprávu ze soudního spisu.

Společný jmenovatel kauzy Hučín a kauzy Čunek: Přerov

Volby do Senátu se konaly v říjnu 2006. Kandidoval v nich i Vladimír Hučín za prostějovský volební obvod. Ve volbách neuspěl. Zvítězila Božena Sekaninová, sociální demokratka, opírající se o tradiční levicový elektorát oblasti.

V nedalekém Vsetíně byl zvolen do Senátu tamější starosta, obecně nepříliš známý Jiří Čunek. Brzy na to byl katapultován do nejvyšší politiky a stal se předsedou lidovců a místopředsedou vlády. Jeho hvězdný čas trval jen několik týdnů. Už 7. února 2007 projednávalo plénum Senátu žádost policie o vydání senátora Čunka pro podezření z údajného vzetí úplatku. Od samého počátku mi byly okolnosti policejní žádosti podezřelé a na plénu Senátu jsem onen den vysvětloval, proč hlasuji proti jeho vydání. Souvislost mezi kauzou Čunek a kauzou Hučín se pomalu začala vylupovat. Poprvé jsem upozornil na zlozvyk šířící se českým politickým hájem jako mor – na diskreditační kampaně a vydírání. Možná, že jsem měl stále v mysli vzpomínku na to, jak ředitel BIS vyhrožoval sedmi senátorům branně-bezpečnostního výboru. Ze stenozáznamu projevu na plénu vybírám: (DOKUMENT)

"Naše politická scéna se byzantizuje. Tradiční rusko-sovětská manýra držet v trezoru tzv. kompromat, přichystaný kompromitující spis, papír, podpis, dopis, telefonickou nahrávku, jakoby přiletěla z východních krajů a zahnízdila se v našich politických luzích a hájích. Dehonestace politického protivníka vypuštěnou pomluvou, trestním oznámením či jeho pohrůžkou se stává takřka národním zvykem, který vyvolává stále nové krize, vášně, tiskové štvanice, uvolňuje temné mstitelské pudy a ve svém výsledku silně oslabuje demokracii, význam ústavy a zákonů.

Korupce, zneužívání moci, politikářská nadřazenost je tou nejlepší živnou půdou pro vytváření prefabrikovaných obvinění. Tam, kde státní úředníci zneužívají svých postavení, je lehké vyslovit podezření z čehokoliv.

Určitě, dámy a pánové, většina z vás zná ze svých osobních politických šarvátek rány pod pás. Každodenně jsou v našem státě vyslovována nepodložená podezření, státní úředníci i soukromníci vyhrožují orgány činnými v trestním řízení, někteří vrcholní politici pak ve formulaci hrozeb dosahují vysokého stupně ekvilibristiky a jazykového mistrovství.

Příběh Jiřího Čunka by měl být poučením pro další pokusy změnit zákon týkající se imunity zákonodárců. Jsem nepřítelem nemravné imunity přestupkové, kterou ve slušných zemích nevedou. Považuji za překonaný paragraf o tom, že poslanec či senátor nemůže být už nikdy vydán zákonu za spáchání konkrétního trestného činu, jestliže ho příslušná komora nevydá. Na úplné odstranění imunity, které se občas v iniciativách zákonodárců objeví jako předvolební vějička, však v naší slabé a sužované demokracii dosud není čas. V situacích, kdy po moci ve státě sahají političtí bandité či politická síla vládnoucí s podporou nedemokratické extrémistické strany, v takových situacích při slabé ochraně zákonodárných sborů existuje nebezpečí, že bude činnost parlamentu i exekutivy ochromena či alespoň omezena. Poslanci budou lítat po soudech a policejních vyšetřováních, což bude cílem jejich politických protivníků. Budou ve střehu před výslechy novinářů, a pokud jsou současně členy vlády, budou vládnout mizerně, protože svůj intelektuální potenciál budou vyčerpávat v obraně. Budou dělat chyby; a chyby ministrů přinášejí celospolečenská a často nenapravitelná poškození.

V této souvislosti bych rád odpověděl všem pisatelům anonymních dopisů či poloanonymních e-mailů, plných obvinění z nadřazenosti, pýchy, elitářství, v nichž je kladen s jakousi omračující plebejskou urputností otázka, jak k tomu přijde "obyčejný člověk", který žádnou imunitu nemá.

Zákonodárné sbory jsou elitními instituty společnosti, protože představují to nejcennější, o co se demokratická společnost opírá, totiž vůli voličů. Stejně elitním postavením v demokratickém systému disponují i jednotliví senátoři a poslanci. Každý senátor a poslanec je politickým institutem sám o sobě, institutem vytvářejícím zákony - nejzákladnější normy soužití společnosti. Proto vždy ve fungujících společnostech požívá výsad, jako je imunita, slušný plat, společenská vážnost, v některých zemích tradiční demokracie dokonce doživotní mandát, což vše bývá mnohdy ještě zdůrazněno formálními atributy, jako jsou taláry a paruky a vavřínové věnce a honosné parlamentní budovy…

K vybavení zákonodárce by měla přirozeně patřit hrdost na institut, který představuje, i samozřejmé odmítání vulgárně-rovnostářských výpadů. Jiné postavení má zákonodárce jako člověk: dopustí-li se nemravnosti, pýchy, špatnosti či dokonce trestného činu, má být posuzován přísněji než jiní občané státu. Rozhodování o vydání senátora či poslance trestnímu stíhání musí tuto zvláštní duálnost respektovat. Jako institut nemůže být zákonodárce vydán, institut není nemravný ani trestatelný, nemravný a trestatelný může být jen občan XY, nikoli senátor či poslanec XY.

Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka pro důvodné podezření, že celá kauza je součástí politického boje.

Senátor Čunek byl poprvé označen za možného kandidáta na předsedu politické strany v září 2006, zvolen pak byl předsedou 11. prosince 2006, to znamená v době, kdy prudce stoupaly šance na Čunkovo zvolení. Sám fakt, že policie zahájila řízení doslova pár hodin před volbou politika, přičemž se trestný čin měl odehrát dávno, už v roce 2002, dává kauze jistou politickou pikantnost.

Je tu i druhá podivuhodná časová koincidence: proč policie žádá Senát o vydání senátora právě a zrovna tři dny před hlasováním o důvěře vládě, v níž je obviněný senátor místopředsedou? Důkazem politizace kauzy je i fakt úniku policejních materiálů popisujících kauzu na veřejnost. Tisk je znal dávno předtím, než do nich mohl nahlédnout Jiří Čunek. Jsou jen dvě cesty, kde k úniku, resp. k úmyslnému vydání materiálu tisku mohlo dojít: tisku je vydala buď sama policie, nebo některý ze senátorů. A konečně dehonestační šlágr posledních dnů: obrovité billboardy s nápisem: JSEM KŘESŤANSKÝ DEMOKRAT, ÚPLATKY JSEM NEUKRAD. Nejsou tyto plakáty, pocházející ze žumpy politického podsvětí, další pádným důkazem politizace kauzy?

Odhlížím od toho, že Senátu předané policejní dokumenty byly spíchnuty horkou jehlou a opírají se o výpověď tří svědků, kteří měli již dříve osobní spory s Čunkem. Odhlížím i od toho, že policejní materiál je tak děravý, že z toho žádný státní zástupce bič neuplete. Důležité je, a to veřejnost i mnozí senátoři nevědí, že totiž oni svědci neodstartovali policejní akci. Sama hlavní svědkyně to důrazně popřela. Policie se začala případem zabývat díky "operativnímu zkoumání", což prakticky znamená v policejním slangu především využívání odposlechů či udání. Tyto dvě metody jsou stěžejními metodami k získávání informací.

Pro celý případ je důležité, že ani imunitní výbor, ani veřejnost, ani novináři nevědí, kdo byl oním načasovaným udavačem, který měl zjevnou snahu zabránit Jiřímu Čunkovi, aby postoupil ve své politické kariéře. Možná, že to neví ani policie. A možná, že se jeho jméno nikdy nedozvíme. Jedno však je zde nad slunce jasnější, datum udání na senátora Čunka svědčí o snaze jej politicky znemožnit a zlikvidovat v politickém postavení. Nemůže být političtější kauzy a nezáleží na tom, zda byla udavačem zhrzená sekretářka, závistivec z vlastní strany, bývalý estébák v policejních kruzích, mstivý komunistický funkcionář, kterému Jiří Čunek jako člen Občanské komise na začátku devadesátých let šlapal na paty, nebo nějaký jiný Zorro Mstitel.

Nezaujatost a apolitičnost policie vzala definitivně za své v letech sociálně demokratické vlády. Jen si vzpomeňte, například s jakou rychlostí reagovala policie při nechvalně slavném zásahu proti Czech Teku na Tachovsku v roce 2005 na příkaz tehdejšího ministerského předsedy. Vzpomeňte si na onu slavnou větu Jiřího Paroubka: "Já jsem panu ministrovi vnitra řekl, aby postupoval v tomto směru co nejrázněji. Pokud si tam budou lehat dál na dálnici, mají je naložit do autobusu a poslat je na hranice a dostat je z republiky." Stovky nevyřešených kauz, vzájemné techtle mechtle státních zástupců, kteří jsou jedna ruka s policejními útvary často plnými bývalých příslušníků StB, neprofesionální výkony soudců, které musí být napravovány až ve Štrasburku, to vše volá po důkladné reformě a personální obměně. Některé kauzy nabývají při vší tragičnosti až karikaturních rozměrů.

Například jiná severomoravská policejní ostuda - případ Vladimíra Hučína, která se táhne už druhé desetiletí. Je dokonalou ukázkou politického spolčení místních policejních orgánů, soudců a bývalých estébáků. Sotva Hučína statečný mladý přerovský soudce očistí od všech nařčení, následuje další politický útok: v době, kdy Hučín kandiduje do Senátu, nejvyšší státní zástupkyně rozhodnutí soudu znehodnotí dovoláním, což je další pokus soudně Hučína pronásledovat. V době senátní kampaně citelná politická rána pod pás. Nikoho nevzruší, že v demokratické České republice seděl člověk skoro rok právě díky zpolitizované policii.

Není bez zajímavosti, že nadřízení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě, který žádá Senát o vydání Jiřího Čunka, je právě Ing. Jiří Pščolka, náměstek severomoravské správy policie, který má zásadní podíl na nezákonném uvěznění Vladimíra Hučína.

Nebo jiný ostudný případ naší justice a policie: 13 let se táhnoucí proces proti německému občanovi kurdského původu žijícímu v České republice Dr. Yektovi Uzunoglu. Zahanbující nejen tím, že tu nevinný člověk seděl několik let v base, aniž by se dočkal satisfakce. Spřežení policie, státního zastupitelství a soudů je zde do nebe volající. Dovolil jsem si vám, vážení kolegové, rozdat materiály, které tuto neuvěřitelnou kauzu ozřejmují. Stačí nahlédnout.

Kdepak, vážení kolegové, do rukou takové policie senátora za volební obvod č. 77 - Vsetín, nevydám.

Kauza Čunek se stala v Poslanecké sněmovně trampolínou pro lidsky a politicky nenoblesní vystoupení vůdců Sociální demokracie, kteří obvinění používají jako kladivo na vládní koalici a stupňují politizaci případu. Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka navzdory tomu, že si sám otevřeně říká o vydání. To je přece přirozené, že takovou žádost musí člověk vyslovit, aby měl možnost se před soudem očistit. Budu hlasovat proti jeho vydání, abych dodržel zásadu, která platí ve všech demokratických zemích, disponujících instrumentem politické imunity - jsou-li okolnosti zkoumaného trestného činu zpolitizované, je imunita uplatnitelná. Hlasováním proti vydání se snažím ochránit nikoliv občana Čunka, ale institut senátor Čunek ohrožovaný byzantským zvykem veřejného zneuctění, který se tak rozbujel v době sociálnědemokratických vlád, opírajících se o protiústavní nesystémovou komunistickou stranu. Svým hlasováním budu protestovat proti obecnému nemravnému zvyku infamace politických protivníků. Vydá-li Senát senátora Čunka, dá tím zelenou politickému podsvětí."


Jednání bylo vzrušené, seděl jsem v lavici a poslouchal projevy. Pozoroval jsem pokradmu tvář senátora Čunka, který seděl v sálu jen o tři lavice nade mnou. Někdo v kuloárech upřesnil, že bude Čunek vyšetřován přerovskými policisty a že jeho kauzu bude dozorovat přerovské státní zastupitelství. Že ho bude rozpracovávat tatáž parta, která se na politickou objednávku snažila zničit Hučína. V ten okamžik mi to sepnulo. Požádal jsem podruhé o vystoupení před Senátem: (DOKUMENT)

Pane předsedající, dámy a pánové. Zaznělo zde několik hlasů, že je užitečné kolegu Čunka vydat, aby se mohl očistit. Já bych vám chtěl nyní trochu ilustrovat, komu pana Čunka vydáme. Já jsem si jednoduchým telefonátem před chvílí potvrdil, kdo je tím státním zástupcem, který bude dozorovat kauzu pana Čunka a jež je na tu kauzu určen. Tím prokurátorem, který bude mít pana Čunka na starosti, je pan Mgr. Radim Obst. Já vám tady přečtu malý úryvek z životopisné knihy pana Vladimíra Hučína:

"Dokumenty o kontaktech s StB Mgr. Radima Obsta a jeho rodičů byly nalezeny Vladimírem Hučínem krátce po 17. listopadu 1989 na střelnici Sboru národní bezpečnosti v Žeravicích, okr. Přerov, kde tyto dokumenty měly být spáleny, ale zásahem Vladimíra Hučína byly tyto dokumenty zachráněny. Státní zástupce Mgr. Radim Obst se přímo angažoval proti rehabilitaci Vladimíra Hučína a tím významně zhoršil jeho situaci. Bezpečnostní prověrka Mgr. Radima Obsta byla získána podvodem. Odstranění Vladimíra Hučína z BIS a jeho následné uvěznění bylo pro Mgr. Radima Obsta životně důležité, neboť tento bývalý komunistický kolaborant by na státním zastupitelství nemohl jinak působit." Tolik životopisná kniha Vladimíra Hučína.

Já se o tu kauzu zajímám. Kdyby nebylo mladého sudího v Přerově, který ve všech punktech osvobodil Vladimíra Hučína, tak chobotnice, která na severní Moravě je a sahá od Zlína přes Přerov, Olomouc až k Ostravě, ta chobotnice - spřažení bývalých komunistických funkcionářů, bývalých estébáků a policistů, kteří si zadali, tak by Hučína pohltila. A obávám se, že když vydáme kolegu Čunka, že pohltí i jeho. Děkuji vám za pozornost."


Přerovské státní zastupitelství a státní zástupce Radim Obst, dozorující Čunkovu kauzu, se staly centrem pozornosti. Komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu BIS mne vyslechla a přijala moje doporučení, aby byly prověřeny svazky, jejichž autorem byl Vladimír Hučín. Předpokládal jsem, že komisi bude zajímat, proč se BIS snažila svého důstojníka v jeho činnosti zastavit, komu šlapal na paty. Nestalo se tak. Komise si sice předvolala ředitele BIS pana Langa (výsledky tohoto jednání jsou opět dokonale utajeny) a dokonce, na mé doporučení vyslechla i Vladimíra Hučína a jeho bývalého nadřízeného pplk. Částečku. Oba využili slyšení u komise a doporučili jí, kde hledat v mnohatisícistránkových svazcích důkazy o spolupráci přerovských orgánů a BIS.

Komise si pravděpodobně příslušné spisy dala od BIS předložit. Vzápětí pak vydala prohlášení, že neshledala žádné porušení zákonů. Samotná rychlost prohlášení pana předsedy Tejce pro tisk svědčí o tom, že komise vůbec nemohla ony mnoha tisícové zprávy ani prolistovat, natož pak prostudovat. Tento fakt mi potvrdili i někteří členové této komise. Usedl jsem, abych si srovnal myšlenky a napsal jsem článek Nekontrolované tajné služby, který uveřejnily Lidové noviny 3. září 2007: (DOKUMENT)

Prohlásil jsem nedávno, že komise dolní sněmovny kontrolující Bezpečnostní informační službu (BIS) je "komisí na baterky". Reagoval jsem na tiskovou zprávu jejího předsedy pana Jeronýma Tejce (ČSSD), který veřejně prohlásil, že jeho komise po studiu archivních materiálů BIS nenašla ve zkoumaných materiálech žádné důkazy, které by svědčily o tom, že by přerovský státní zástupce Radim Obst, dlouhé měsíce dozorující vyšetřování Jiřího Čunka, získal neoprávněně bezpečnostní prověrku. A že komise dále konstatuje, že zkoumané materiály BIS neobsahují žádné závažné informace o ovlivňování Radima Obsta ze strany bývalých příslušníků Státní bezpečnosti. De facto tak předseda komise nařkl bývalé důstojníky BIS Částečku a Hučína, kteří jsou autory spisů, ze lži. Předseda komise se přitom ve svém tiskovém prohlášení ani slovem nezmiňuje o tom, že kontrola spisů bude pokračovat. Na svém posledním zasedání si to komise odhlasovala. Zamlčením tohoto faktu informoval veřejnost nepravdivě a svou vlastní komisi postavil do nepříjemného, takřka baterkového světla. Je však dobře, že v komisi převládl realistický duch a pochopení, že materiály, které obdržela od BIS, nejsou úplné či že takové množství listin není možné za jednu povrchní půldenní návštěvu ani prolistovat, natož posoudit.

Trochu silná káva

Že se tajné služby u nás vymkly kontrole parlamentu, je věc, o které se mluví už několik let. Nejzasvěcenější varování vyslovil už v září roku 2004 dlouholetý člen a předseda inkriminované komise poslanec Jan Klas. Řekl tehdy doslova: "Tajné služby nepodléhají v České republice dostatečné kontrole. My jsme závislí na tom, co nám řekne ředitel BIS." Trochu silná káva, prohlásí li to hlavní inaugurovaný parlamentní kontrolor BIS. A vzápětí nato dodává, že je BIS schopna provádět i diskreditační kampaně.

BIS tehdy tvrzení Jana Klase důrazně odmítla. Její mluvčí ujistil veřejnost i novinářskou obec, že BIS neprovádí jakékoliv kampaně či diskreditační akce. "Aktivity tohoto druhu považuje BIS za naprosto nepřípustné. Použití zmíněných metod by představovalo nejhrubší zneužití zpravodajské služby," řekl tehdy mluvčí kontrarozvědky.

Stát ve státě

BIS je dnes přitom státem ve státě, jenž diskreditační kampaně prokazatelně spouští a vyrábí. Proč se kontrolní komise parlamentu ve spisech nesnaží zjistit, z jakých důvodů BIS diskreditovala svého bývalého důstojníka Hučína? Proč se snažila o jeho kriminalizaci a zničení? Jaké k tomu měla důvody? Odkud vítr vane? Případ Radima Obsta je jen jednou nitkou v celém klubku. Proč se slovutná kontrolní komise nezabývá jedním z nejhorších případů zneužití tajných služeb, kterým je použití BIS k Hučínově likvidaci? Proč to v komisi nehučí jako v úle, když Hučín, všemi soudy plně osvobozený z vykonstruovaných obvinění, klade jednu obviňující větu za druhou?

"Na mém zatčení se významně a prokazatelně angažoval Odbor vnitřní bezpečnosti (OVB) a Inspekce BIS. OVB v čele s plk. JUDr. Petrem Menclem mne řadu měsíců sledoval, odposlouchával a vytvářel nejrůznější zpravodajské aktivity s cílem vyrobit ze mne pachatele – organizátora doposud neobjasněných bombových útoků na Přerovsku a okolí. Tento odbor spolu s vedením Inspekce BIS vedené plk. JUDr. Janem Panašem po nástupu ČSSD se mimo jiné snažil své nekalé aktivity provádět v době, kdy bylo všeobecně známo, že KSČM a další krajně levicové organizace se za pomoci nejrůznějších nátlakových aktivit snažily o mé propuštění z BIS, neboť prostřednictvím poslankyně za KSČM Zuzky Rujbrové (komise pro BIS) vešlo ve známost, že odbor BIS Olomouc je po celou řadu let hodnocen jako nejlepší po problematice levicového extremismu. V té době jsem byl často kontaktován pracovníky sdělovacích prostředků, kteří se zajímali o průběh mého vleklého rehabilitačního řízení. V této souvislosti byla často zmiňována osoba státního zástupce v Přerově Mgr. Radima Obsta. Tento státní zástupce byl i v místním tisku prezentován jako osoba s těsnými kontakty na vedení bývalé StB, a to především s těmi vedoucími pracovníky StB, kteří byli mými rehabilitačními aktivitami přímo ohroženi. Při svědeckém soudním výslechu utajovaných svědků – pracovníků OVB Josefa Malzera a Mgr. Martina Hladkého – bylo zřejmé, že BIS se významně angažovala na mém propuštění z BIS, zatčení a následném uvěznění, s cílem vyrobit ze mne teroristu."

Tady už nejde o Hučína ani o Obsta. Systémový nedostatek kontroly ze strany parlamentu je projevem obecného ohrožení demokracie, které nastává vždy, má-li tajná služba navrch nad exekutivní a zákonodárnou mocí. Čas od času používám termín byzantinizace politické scény. Mám tím na mysli, že se starý dobrý sovětsko-ruský zvyk likvidovat politické protivníky použitím pečlivě připravenými "kompromaty" u nás rozbujel více než zdrávo. Je nebezpečné, jestliže se na diskreditační politice podílí i naše civilní tajná služba.

Je to realita, nikoli špatný film

Jan Klas před čtyřmi lety naznačil, že se obává ze strany BIS diskreditace své vlastní osoby. To není špatný americký film o tajných službách, to je bohužel současná česká realita. Potřebujeme silnou parlamentní komisi, která bude BIS kontrolovat, ne takovou, kterou "biska" opije rohlíkem, kdy se jí zlíbí. Nepotřebujeme tajné služby, které shromažďují na lidi diskreditační materiály na politickou objednávku. Hučínův případ je toho pregnantním důkazem. Tajné služby jsou tu proto, aby sloužily. Nikoliv aby zastrašovaly.


BISka a parlamentní komise udělaly vše pro to, aby kompromitující Hučínovy svazky zmizely jako němí svědkové v archivech tajné služby. Učinil jsem ještě jeden pokus a přímo jsem požádal ředitele pana Langa, aby mi nechal do svazků nahlédnout. Odpověděl mi, že můj požadavek je protiústavní. Do týchž svazků chtěla nahlédnout i nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renáta Vesecká. Oficiálně o ně požádala, neboť se v souvislosti s kauzou Čunek o činnost přerovských orgánů zajímala. I nejvyšší státní zástupkyni vedení BIS odmítlo. Pokus o odpověď na otázku Proč měl být Hučín zlikvidován, skončily neúspěchem. Přirozeně jsem se tedy zaměřil na otázku Kdo chtěl Hučína zlikvidovat? Věděl jsem a dodnes si myslím, že od podstatného jména Kdo? vede přímá cesta k podstatnému jménu Proč?

Únik tajných materiálů

Významný a určující zlom v rozluštění otázky, kdo kriminalizoval Vladimíra Hučína, nastal v úterý 27. listopadu 2007. Na půdě Senátu jsem obdržel ve velké obálce svazek dokumentů, které přinášejí jasné svědectví o tom, že se BIS nejen vměšovala, ale přímo podílela na práci přerovských policistů a státního zastupitelství, jejímž cílem bylo Vladimíra Hučína zlikvidovat. Získal jsem tyto dokumenty při výkonu své funkce senátora a využívám této skutečnosti k tomu, abych odmítl sdělit, kdo byl člověk, který mi je předal. Nevím ani, odkud tyto dokumenty pocházejí a jak je onen člověk získal. Když jsem obálku otevřel, našel jsem svazek listin označených různými stupni utajení. Nepochybně dokazovaly přímou spolupráci BIS s přerovskou policií a státním zastupitelstvím. Musel jsem okamžitě o těchto závažných skutečnostech informovat Stálou komisi Poslanecké sněmovny pro kontrolu BIS. Napsal jsem předsedovi komise panu Tejcovi dopis a spolu s ním jsem získané dokumenty (byly to xeroxové kopie originálů z archivu BIS) včetně dalších netajných důkazů předal tentýž den v uzavřené obálce v budově Poslanecké sněmovny sekretářce komise. Zde je znění mého dopisu; pozornosti čtenáře doporučuji především přílohy č. 5 a č. 6: (DOKUMENT)

Vážený pan
JUDr. Jeroným Tejc
předseda

Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS
Poslanecká sněmovna
Sněmovní 4
118 26 Praha 1 - Malá Strana

Vážený pane předsedo,

děkuji Vám za Váš dopis čj. 26/2007 SKPBIS ze dne 20. listopadu 2007 a za pozvání na zasedání Vaší komise, které rád přijímám.

Dovoluji si Vaší komisi sdělit, že se Česká sociálně demokratická strana a Bezpečnostní informační služba vměšovaly do činnosti orgánů činných v trestním řízení. Bylo tomu tak v letech 1999 - 2000 a v následujících letech, kdy byl důstojník BIS Vladimír Hučín postaven před soud na základě vykonstruovaných obvinění z několika trestných činů. Jich byl posléze soudy postupně zproštěn a v roce 2007 zcela očištěn. O těchto skutečnostech jsem veřejnost informoval na své tiskové konferenci dne 12. listopadu 2007 (viz příloha č.1).

Dovoluji si Vaší komisi předložit důkazy pro svá tvrzení ve dvou samostatných skupinách.

1) Jako důkaz o vměšování ČSSD do činnosti orgánů činných v trestním řízení předkládám přepis záznamu televizního pořadu Kotel ze dne 24. 1. 2002, kde tehdejší sociálně demokratický ministr Stanislav Gross obviňuje veřejně Vladimíra Hučína z trestných činů (viz příloha č. 2). Videozáznam vystoupení ministra Grosse je na vyžádání k dispozici na kazetě VHS.

Dále pak jako důkaz o vměšování ČSSD do činnosti orgánů činných v trestním řízení předkládám úryvek z odůvodnění osvobozujícího rozsudku soudce JUDr. Antona Bucheně během závěrečného přelíčení s Vladimírem Hučínem, které se konalo dne 21. dubna 2006 u Krajského soudu Otrava pobočka Olomouc (příloha č. 3a písemný záznam, příloha č.3b videozáznam). Soudce Bucheň zde upozorňuje, že se osobou Hučína zabývala vláda, která přímo úkolovala ředitele BIS, aby situaci řešil. Soudce Bucheň uveřejňuje, že součástí soudního spisu Vladimíra Hučína je i zpráva BIS o sto jedenácti stranách. Už v loňském roce mi soudce Bucheň v telefonickém rozhovoru potvrdil, že tato zpráva byla vyňata ze soudního spisu. Totéž potvrdil i Vladimíru Hučínovi, kterému sdělil, že tato zpráva BIS je uzavřena v policejním trezoru v Ostravě. Žádám velmi důrazně Vaši komisi, aby si k prostudování vyžádala celý soudní spis Vladimíra Hučína i těchto inkriminovaných sto jedenáct stran. Upozorňuji na možné nebezpečí ztráty této části spisu.

2) Jako důkaz o vměšování BIS do činnosti orgánů činných v trestním řízení předkládám informaci MF Dnes ze 7. března 2001 (příloha č.4, důkaz o osobní intervenci ředitele inspekce BIS do případu Vladimíra Hučína). Informace dokládá, že se vysocí důstojníci BIS dokonce osobně vměšovali do domovních prohlídek. Tak například šéf inspekce BIS Jan Panaš osobně prováděl nezákonně prohlídku zdravotní dokumentace v ordinaci lékaře MUDr. Jana Chmelaře s cílem zneužít lékařskou dokumentaci k diskreditaci Vladimíra Hučína. Upozorňuji na to, že MUDr. Jan Chmelař byl přerovskými orgány taktéž obviňován z trestných činů, bylo mu vyhrožováno zákazem činnosti, později byl Chmelař osvobozen stejně jako Vladimír Hučín, nicméně na následky opakovaného psychického nátlaku ze strany policie zemřel. Dodatečné informace o přímé účasti důstojníků BIS na zatýkání Vladimíra Hučína viz též příloha č. 14.

Dále předkládám důkaz o spolupráci BIS s orgány činnými v trestním řízení ve věci Vladimíra Hučína; ředitel odboru vnitřní bezpečnosti BIS plk.Petr Mencl předává severomoravské policii své vlastní odposlechy Vladimíra Hučína (příloha č. 5).

Dále předkládám jako důkaz spolupráce BIS s orgány činnými v trestním řízení dopis mjr. Viléma Vaculíka, vedoucího 1. odd. I. odboru SKP S. Sm kraje, který přímo uvádí, že materiály proti Vladimíru Hučínovi byly "BIS zpracovány pro potřeby Okresního st.zastupitelství v Přerově" (příloha č.6).

Postup BIS a přerovských orgánů činných v trestním řízení byl koordinován v akcích Twist, Uhlí a Seliko. Existuje mnoho dokladů o této spolupráci a žádám, aby si komise pro kontrolu činnosti BIS Poslanecké sněmovny svazky o těchto akcích od BIS vyžádala. Namátkou vybrané dokumenty o existenci těchto svazků předkládám. Je to např. zpráva o operativní akci Twist 20 a Twist 21, o akci s krycím názvem Twist 6 (příloha č. 7).

Důkazy o existenci akce s krycím názvem Uhlí přináší ukázka odposlechu Vladimíra Hučína Bezpečnostní informační službou (příloha č.8).

Dále předkládám komisi jako ukázku záznamy o kontaktech zpracované Vladimírem Hučínem v době jeho působení coby důstojníka BIS na problematice extremismu. Příloha č. 9 -1 vypovídá o ovlivňování členů policejního týmu Výbuch představiteli OV KSČM Přerov v neprospěch Vladimíra Hučína. Příloha č. 9 - 2 dokládá průběh součinnostního jednání ve věci neobjasnění bombových útoků v Přerově a Olomouci, kde se operuje s podezřením proti státnímu zástupci mgr. Radimu Obstovi o jeho účasti na maření rehabilitačního řízení, které bylo nezbytně nutné pro setrvání Vladimíra Hučína v BIS. Příloha č. 9 - 3 předkládá informace o kontaktech mezi bývalým náčelníkem StB a státním zástupcem mgr. Radimem Obstem v souvislosti s výbuchem u Okresního soudu v Přerově a aktivitami bývalých příslušníků StB a LM. Příloha č. 9 - 4 předkládá informace o kontaktech představitele OV KSČM v Přerově s vedením Okresního státního zastupitelství v Přerově. Příloha č. 9 - 5 přináší informace o činnosti někdejšího poslance za ČSSD Miroslava Kapouna a jeho aktivitách v souvislosti s představiteli krajně levicové organizace Sjednocené fronty napojené na bývalého důstojníka Ludvíka Zifčáka. Na přání komise mohu doložit řadu dalších záznamů, informujících o stycích současných poslanců a senátora za ČSSD s představiteli krajní levice. Relevantních záznamů v již dříve zmiňovaných svazcích Silon, Dýka, Hrob, Špunt je možné najít veliké množství podobných záznamů, o čemž se jistě vaše komise při zevrubném zkoumání uvedených svazků přesvědčila, či ještě přesvědčí.

Dále pak předkládám důkaz o zavedení svazku BIS s krycím názvem Silon (příloha č. 10). Jedná se o návrh na zavedení svazku předložený panem Petrem Částečkou pověřeným řízením SO-FBIS v Olomouci. Za dobu trvání tohoto svazku nabyl tento svazek objemu o mnoha tisíci stránkách a byl vysoce hodnocen analytikou BIS. Upozorňuji na to, že studium tohoto svazku může komisi zabrat desítky dní intenzivního studia. Tato akce se zabývala zkoumáním politického extremismu na severní Moravě i ve spojení s nebezpečím použití zbraní. Považuji tento svazek jakož i další jmenované za zvláště důležité a znovu apeluji na Vaši komisi, aby jej bedlivě prostudovala zejména v době, kdy se nebezpečí terorismu stává stále aktuálnější. Odvolávám se na nedávné usnesení Vaší komise, kde se hovoří o tom, že se bude těmito svazky dále zabývat. Tuto informaci považuji za velmi důležitou, zejména vzhledem k tomu, že jste, vážený pane předsedo, tuto informaci ve svém veřejném prohlášení opomenul sdělit.

Pro informaci též přikládám ukončení pověření Vladimíra Hučína vydané 4. ledna 2000 mjr. Františkem Bublanem. 14 měsíců nato byl Vladimír Hučín uvězněn (příloha č. 11).

Na své schůzi č.22/2006 11. ledna 2006 jednali členové senátního výboru pro zahraničí obranu a bezpečnost s ředitelem BIS o kauze Hučín (viz příloha k Zápisu ze schůze, příloha tohoto dopisu č. 13). Na tomto zasedání senátního výboru pan ředitel Lang slíbil seznámit členy výboru se svazky Silon, Dýka, Hrob, Špunt a Lípa (viz str.19 Zápisu ze schůze). Členové senátního výboru skutečně dne 2. března 2006 BIS navštívili (viz příloha č.12). Zde jim ředitel Lang oznámil, že jim inkriminované svazky ukázat nemůže. Místo toho pracovníci BIS v koncipovaném exposé promítaném na plátno dokazovali senátorům, že se Hučín dopustil trestných činů. Byl jsem členem této senátní delegace a prohlašuji zde místopřísežně, že se ještě v březnu 2006, kdy probíhaly soudy s Vladimírem Hučínem, snažila BIS o koncipovanou diskreditaci Vladimíra Hučína. Prosím, vážený pane předsedo, abyste toto moje prohlášení považoval za další důkaz vměšování BIS do trestního řízení.

Dále pak jako důkaz o podílu důstojníků BIS na zatýkání Vladimíra Hučína připojuji jeho místopřísežné prohlášení o koordinaci policie a BIS při domovní prohlídce (viz příloha č. 14).

Rád bych upozornil komisi, že série výbuchů na Přerovsku v letech 1998-2001 zůstala dodnes neobjasněna.

Ubezpečuji Vás, vážený pane předsedo, že jsem připraven odpovědět Vaší komisi na všechny otázky a v případě potřeby doložit ještě další důkazy o spolupráci BIS s orgány činnými v trestním řízení v této kauze. Jsem přesvědčen, jistě stejně jako Vy, vážený pane předsedo, že je zcela nepřípustné, aby státní úředníci plánovitě ničili po dlouhá léta a věznili člověka, který se ničím neprovinil. Ještě nedávno jsem se domníval, že držet nevinného člověka po dlouhé měsíce či roky ve vězení mohou jen diktátorské režimy typu Burmy či Kuby. Zdá se, že jsem se mýlil. Právě tak považuji za nepřípustné v demokratickém státě, aby se politická strana a tajné služby vměšovaly do trestního řízení a přímo se podílely na jeho konstruování. Prosím, abyste k předloženým důkazům přistoupili s plnou vážností a přispěli k odhalení viníků.

Seznamte, prosím, vážený pane předsedo, s tímto mým dopisem a jeho přílohami všechny členy Vaší komise.

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina
senátor

V Praze dne 27. 11. 2007

Seznam příloh:

Příloha č. 1 Tisková konference senátora Štětiny, konaná dne 12. listopadu 2007

Příloha č. 2 Písemný záznam televizního pořadu Kotel ze dne 24.1. 2002; důkaz o vměšování sociálně demokratického ministra Grosse do činnosti orgánů činných v trestním řízení

Příloha č. 3a Úryvek z odůvodnění osvobozujícího rozsudku soudce JUDr. Antona Bucheně během závěrečného přelíčení s Vladimírem Hučínem ze dne 21. dubna 2006; důkaz o vměšování sociálně-demokratické vlády do trestního řízení a ovlivňování orgánů činných v trestním řízení

Příloha č. 3b Videozáznam odůvodnění osvobozujícího rozsudku JUDr. Antona Bucheně ze dne 21. dubna 2006

Příloha č. 4 Důkaz o osobní intervenci ředitele inspekce BIS do případu Vladimíra Hučína

Příloha č. 5 Odposlechy Vladimíra Hučína pořízené BIS a předané policii

Příloha č. 6 Důkaz o tom, že BIS zpracovala přímo pro potřeby Okresního st. zastupitelství v Přerově materiály v trestní věci Vladimíra Hučína

Příloha č. 7 1-3 Důkaz o existenci operativní akce BIS Twist

Příloha č. 8 Důkaz o existenci akce s krycím názvem Uhlí

Příloha č. 9 1-5 Ukázky záznamů Vladimíra Hučína o kontaktech

Příloha č.10 Důkaz o zavedení svazku BIS s krycím názvem Silon

Příloha č. 11 Ukončení pověření Vladimíra Hučína

Příloha č.12 Pozvánka na 25. schůzi Výboru pro zahraniční věci obranu a bezpečnost (Uzavřené jednání v sídle BIS)

Příloha č.13 Zápis (příloha)ze schůze senátního výboru pro zahraničí obranu a bezpečnost ze dne 11. ledna 2006

Příloha č.14 Místopřísežné prohlášení Vladimíra Hučína o součinnosti policie a důstojníků BIS při jeho zatýkání


Když jsem ze Senátu celou tuto třaskavou směs odnášel do Poslanecké sněmovny, vzpomněl jsem si na prohlášení tiskového mluvčího BIS pana Jana Šuberta, které dal ČTK po mé tiskové konferenci 12. listopadu: (DOKUMENT)

"Důrazně odmítáme, že bychom kdykoli pracovali na politickou objednávku a ovlivňovali práci orgánů činných v trestním řízení. Proti obviněním vzneseným na adresu BIS se tvrdě ohrazujme. Jde o nehoráznou lež."


Jistota, s jakou mne Jan Šubert označil za lháře, samozřejmě vyplývala z faktu, že v té době netušil (ostatně stejně jako já), že odkudsi uniknou materiály, které BIS usvědčují. Nemohl vědět, že unikla přímá korespondence mezi BIS a severomoravskou policií a přerovským státním zastupitelstvím ve věci Hučínovy kauzy.

Nemám žádné indicie toho, že by mohly být materiály, které jsem získal, podvrhy. To konec konců může Tejcově komisi říci sama BIS. Všechny tajné materiály mají datum, svá čísla jednací a jsou důstojníky BIS podepsány. Ty podle mého soudu nejdůležitější, podepsané důstojníky BIS Vilémem Vaculíkem a Petrem Menclem, mají navíc ručně psané doušky potvrzené přerovským státním zastupitelstvím, které potvrzují, že si materiály na Hučína zaslané Biskou nechala zkopírovat předsedkyně přerovského zastupitelství paní JUDr. Šromová, která byla hlavní Hučínovou žalobkyní. Předpokládám, že budou podniknuty pokusy tvrdit, že přeci patří k právům tajných služeb někoho odposlouchávat, když to schválí příslušný sudí. Ano, patří k prerogativům tajné služby odposlouchávat, existuje-li podezření z ohrožení bezpečnosti státu. Analýza takových odposlechů a její výsledky pak náležejí vládě. Jedině ona je oprávněna takové analýzy uplatňovat. Není však možné, aby tajná služba předávala odposlechy nějakým policajtům a prokurátorům a komunikovala s nimi vzájemnou korespondencí a zakládala společně pracující týmy tak, jak jsou zobrazeny ve svazcích Twist, Uhlí a Seliko.

Svou povinnost jsem splnil. Dokumenty byly komisí podle zákona o tajných materiálech zaevidovány a mne jen zbývalo, abych přijal pozvání komise k osobnímu vysvětlení svého postoje ke kauze Hučín, které jsem dostal na 29. listopadu.

Komise mne pozorně vyslechla, bral jsem jeden tajný dokument za druhým a vysvětloval, co obnáší. Krátká diskuse mne posléze přesvědčila, že členy komise zajímá, odkud materiály pocházejí spíše, než samotné fakty, které přinášejí. Snažil jsem se vysvětlit, proč je Hučínova kauza důležitá, ale cítil jsem, že má slova nepadají na úrodnou půdu. Pamatuji si, že jsem nakonec řekl zhruba toto: "Přeci, kolegové, není v normálním státě možné ničit beztrestně nevinného člověka. Podílela se na tom severomoravská policie, přerovské státní zastupitelství a důstojníci BIS. Jistě se shodneme na tom, že vinu na zdevastovaném životě Hučína nenesou jihoameričtí Indiáni kmene Iguasů."

Od té doby se parlamentní komise, přes má písemná upozornění, neozvala. V době, kdy odevzdávám tento rukopis, je tomu už zhruba devět měsíců. Předseda komise mi neodpovídá na mé dopisy. Komise zaujala pozici mrtvého brouka.

Trestní oznámení na BIS

BIS o něco později ohlásila, že materiály jsou pravé a státní zástupce pro Prahu 1 JUDr. Zachystal, který měl na starosti vyšetřování trestných činů BIS, prohlásil, aniž měl mnou předkládané spisy k dispozici, že BIS zákon neporušila. A místo zkoumání podstaty věci začal vyšetřovat, odkud spisy unikly. Z jeho iniciativy mne posléze vyšetřovali dva elitní důstojníci z kriminálky z Ostravy. Ani jim, stejně jako komisi pana Tejce, jsem jméno člověka, který mi materiály předal, neřekl.

Čas plynul a mě bylo jasné, že se parlamentní komise nechce případem zabývat. V květnu 2008 mi pomohla náhoda. Sešel jsem se s člověkem, který mi materiály poskytl. Ochotně mi znovu předal jejich kopie. Zaregistroval jsem utajené materiály na příslušném oddělení Senátu a požádal ho, aby je předali státnímu zástupci Zachystalovi. To pracovníci senátu udělali. V té době jsem se dvakrát obrátil na JUDr. Zachystala s žádostí, abych byl ve věci podílu BIS na Hučínově kauze vyslechnut. Dvakrát odmítl, mou nabídku přijal až poté, co jsem si písemně stěžoval na Nejvyšším státním zastupitelství. V telefonickém rozhovoru mi JUDr. Zachystal nabídl termín výslechu, ale den před jeho uskutečněním mi sdělil, že už tuto kauzu vyšetřovat nebude. Odůvodnil to tím, ž mu byla odebrána prověrka na tajné materiály. Co byla skutečná příčina Zachystalovy rezignace na vyšetřování nevím. JUDr. Zachystal předal případ svému kolegovi JUDr. Kučerovi. Toho jsem 27. května navštívil a předal mu text svého trestního oznámení. (DOKUMENT)

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1
nám. 14. října č. 9
150 00 Praha 5

Věc: Trestní oznámení

Podávám u vašeho státního zastupitelství trestní oznámení na neznámého pachatele pro okolnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

Odůvodnění podání trestního oznámení:

Dne 27. 11. 2007 jsem předal Stálé komisi pro kontrolu činnosti BIS Poslanecké sněmovny důkazy o tom, že se Bezpečnostní informační služba vměšovala a přímo podílela na činnosti orgánů činných v trestním řízení vedeném proti bývalému důstojníkovi BIS Vladimíru Hučínovi.

Součástí těchto předaných důkazů jsou i tajné materiály, které jsem získal v souvislosti s výkonem funkce senátora. Ty, které mají různý stupeň utajení (především přílohy č. 5 až 11 uvedené v dopise Komisi pro kontrolu BIS) jsem prostřednictvím pracovníků Senátu předal v počtu 17 listů státnímu zástupci JUDr. Michalu Zachystalovi obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 4. 3. 2008. Mimoto jsem JUDr. Zachystalovi zaslal dne 31. ledna 2008 důkazy o tom, že se ředitel inspekce BIS Jan Panoš svého času osobně protiprávně podílel na získávání diskreditačních materiálů pro trestní řízení proti Vladimíru Hučínovi.

Tyto materiály dokazují, že se BIS a její důstojníci podíleli na trestním řízení proti Vladimíru Hučínovi, čímž zneužili své pravomoci veřejných činitelů.

Bude-li mít vaše státní zastupitelství zájem, mohu předložit i další důkazy o vměšování BIS do trestního řízení.

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina
senátor


Považuji podání trestního oznámení za skutečně krajní prostředek, který by měl politik ve své práci používat. Dlouho jsem se k tomu odhodlával. Proč jsem trestní oznámení nakonec podal, vysvětluji ve svém tiskovém prohlášení z následujícího dne. Ztratil jsem naději, že orgán nejoprávněnější upozornit na podezření z porušení zákona, totiž parlamentní komise bude konat: (DOKUMENT)

Senátor Štětina podal trestní oznámení na BIS
Tisková zpráva senátora Jaromíra Štětiny

Dne 27. května podal senátor Jaromír Štětina u obvodního zastupitelství pro Prahu 1 (JUDr. Jaroslav Kučera) trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze zneužití pravomocí veřejného činitele. Senátor Jaromír Štětina předal 31. ledna státnímu zastupitelství důkazy o tom, že se BIS a její důstojníci protiprávně vměšovaly do činnosti severomoravských orgánů činných v trestním řízení řešícím případ Vladimíra Hučína. Tyto důkazy předal senátor Štětina Komisi pro kontrolu činnost BIS Poslanecké sněmovny již v listopadu minulého roku.

"Komplot přerovských orgánů činných v trestním řízení a řady důstojníků BIS, který měl za cíl kriminalizovat a zničit Vladimíra Hučína, byl bezúspěšný. Soudy všech instancí Vladimíra Hučína zcela osvobodily. Je třeba, aby příslušné orgány zjistily, proč sedm let státní orgány ničily Hučínovi život, kdo nese odpovědnost za to, že zcela nevinný člověk seděl rok za mřížemi. Věřil jsem, že příslušná komise Poslanecké sněmovny podíl BIS na Hučínově případu prošetří. Komise pro kontrolu činnosti BIS však už půl roku hraje mrtvého brouka. Proto jsem trestní oznámení podal," říká Jaromír Štětina.

Pavla Hájková
tisková mluvčí senátora Jaromíra Štětiny

V Praze dne 28. 5. 2008


V době, kdy dokončuji tento rukopis, má státní zastupitelství trestní oznámení na stole teprve dva měsíce. Jakým způsobem s ním naložilo či nakládá, mi není známo. O žádná dodatečná vysvětlení jsem nebyl požádán.

Tajná služba bez kontroly

Považuji Hučínův případ za jistý etalon, ilustrující etapu postkomunismu po

17. listopadu 1989. Je to případ substantivní, jehož odkrytí a zveřejnění by se zřejmě nějakým způsobem dotklo poměrů v policii a státních zastupitelstvích na severní Moravě, ovlivnilo by politickou scénu a rozložení politických sil a konec konců by si zřejmě vyžádalo přehodnocení managementu tajných služeb.

Náš stát potřebuje dobře fungující a zákon dodržující tajné služby. Potřebujeme také fungující kontrolu tajných služeb, které mají jako všechny tajné služby světa tendenci využívat svoji utajenou moc a používat utajovacích metod ke krytí vlastních chyb. Tato kontrola nefunguje, spíš mám pocit, že je to Bezpečnostní informační služba, která kontroluje parlament a nikoliv parlament, který má BIS pod kontrolou. Je to nebezpečný stav, zejména v situaci, kdy Komunistická strana Čech a Moravy spolu s nynějším vedením sociální demokracie rozpoutala v zemi skutečnou studenou občanskou válku a v tajných službách stále působí komunističtí a estébáčtí exponenti.

Drastický zážitek, kdy ředitel tajné služby otevřeně vyhrožoval senátorům tohoto státu (představujícím mimochodem v úhrnu asi milion voličů) mne opravňuje k otázce: Koho ještě tajné služby vydírají? Na koho má BIS kompromitující svazky? Má je na prezidenta? Na premiéra? Na ministry? Oprávněná je i otázka, kdo stál u počátků diskreditační kampaně proti vicepremiérovi Čunkovi? Jakou roli hráli přerovští policisté a státní zástupci v Čunkově kauze? Jednou (v případě Hučína) již tato skupina lidí prokazatelně konala podle pokynů tajných služeb, čímž nezvratně poškodila svůj kredit vyšetřovat politika vládní koalice.

Je načase, aby byl přijat zákon o kontrole tajných služeb, který snad podle různých zpráv připravuje vláda. Kontrola by měla být dvoukolejná: k té parlamentní síle, kterou dnes představuje komise sociálně demokratického poslance Tejce by měl přibýt ještě neparlamentní orgán, složený ze skupiny vlivných osobností, které by měly dostat právo vstupovat do živých svazků BIS. Kdyby taková struktura existovala, nemohla by BIS skrývat porušení zákona za floskule o nutnosti utajení. Kdyby tato kontrola fungovala, pak by mohly být posouzeny i na dvanáct klíčů uzamčené svazky vedené na Hučína. Třeba se toho dočkáme. Dříve bychom se mohli o porušení zákona bezpečnostní službou dozvědět jedině v tom případě, kdyby se našel statečný státní zástupce, který by se nebál pustit se do křížku s neprůhlednou a mocnou tajnou službou, která dnes představuje stát ve státě.

Jaromír Štětina, červenec 2008
autor je novinář a senátor

0