Adam Drda, Petr Dudek: Kdo ve Stínu Čeká na Moc

Adam Drda, Petr Dudek: Kdo ve Stínu Čeká na Moc

Nakladatelství Paseka vydalo v roce 2006 unikátní publikaci. Novináři Adam Drda a Petr Dudek prozkoumali z mnoha různých pohledů fungování středoevropské stranické výjimky – Komunistické strany Čech a Moravy – po roce 1989.

Na 240 stranách se autoři věnují rozkrývání komunistických nepravd a strategiím k nim vedoucím. V úvodní části shrnují vývoj KSČ(M) po roce 1989 a snahy po její reformě. Analyzují působení KSČM v době Levého bloku i klíčový komunistický sjezd v roce 1993, kterým se strana definitivně přihlásila ke kontinuitě se svojí předlistopadovou předchůdkyní. Ve druhé partii pak následuje pohled na to, jakým způsobem přispěli k legitimizaci KSČM zástupci demokratických stran.

Jak však autoři v úvodu tvrdí, "nejsou profesionálními historiky a nepokoušeli se 'mapovat dějiny' KSČM v polistopadové době", mohli si proto dovolit zabrousit i do méně známých partií společenského života, v nichž se komunistická ideologie objevuje. Pokusili se proto poukázat na podíl populární kultury na postavení KSČM, či na způsob, jakým je období komunismu zkoumáno českými historiky. Právě z tohoto důvodu je kniha neobyčejně cenná, neboť nahlíží dosud nezkoumané aspekty působení KSČM v české společnosti. Poslední část faktografické partie knihy pak přináší pohled na názory komunistických členů a funkcionářů, působících na rudém severu – na Mostecku. V závěrečném shrnutí se autoři pokusili najít několik receptů na úspěšnou dekomunizaci – dekomunizace musí být proces dlouhodobý; nestačí jej provést jednoduchým řezem, ale zúžením manévrovacího prostoru; na snižování vlivu KSČM by se neměli podílet pouze politikové, ale také nezávislé soudy, očištěné od bývalých členů KSČ. V neposlední řadě by pak důležitou roli měla hrát média.

Kniha Kdo ve stínu čeká na moc, není, jak autoři předeslali, historiografickou či politologickou analýzou. Je pohledem dvou zkušených novinářů, zajímajících se o domácí politické dění. Kniha proto nepřináší brilantní analýzu a časté využívání teorií a chce-li být čtenář důkladně obeznámen s působení komunistických stran v českých zemích, měl by sáhnout po dalších, odbornějších knihách. To však nic neubírá na důležitosti recenzované publikace – ta, jak již bylo zmíněno, přináší řadu nových podnětů pro výzkum, stejně jako unikátní zdroj dat formou osobních rozhovorů s dřívějšími o současnými komunisty. Proto by neměla ujít pozornosti ni­koho, kdo to s bojem proti komunismu myslí vážně.

Zbyněk Klíč CEVROREVUE 8-9/2006

Petr Dudek; Adam Drda: Kdo ve stínu čeká na moc - čeští komunisté po listopadu 1989
Nakladatel: PASEKA, vydáno: 14.4.2006
EAN 9788071858027, ISBN 80-7185-802-1
244 stran, 205×140 mm


Jak primitivní verbální antikomunismus inspiruje násilí: JAK "ZRUŠIT" KOMUNISTY?

Do té doby seriózní nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu s podivným obsahem. Autory jsou dva "novináři" z české redakce BBC. Adam Drda a Petr Dudek napsali knihu se srpy a kladivy na rudé obálce, titulem Kdo ve Stínu Čeká na Moc a podtitulem "Čeští komunisté po listopadu 1989".

Nezasloužená pověst "seriózní" žurnalistiky české BBC se tímto přiblížila k syrové pravdě. Povrchní, schematická, chaotická. Monitor tisku seřazený a doplněný všeobecně známými postoji části "intelektuálů", hrajících si s triky proti komunismu a peticemi. Drdova ideologická příručka antikomunismu, sepsaná za pomoci senátora Karla Schwarzenberga, dostala ale včerejškem trochu jiný obsah. Britální zmlácení poslance Jiřího Dolejše s antikomunistickým odůvodněním násilníků vyvolává otázky, kdo a proč eskaluje nenávist ve společnosti. Kdo a proč podněcuje násilí a dává odůvodnitelnost "čtvrtého" či bůhvíkolikátého odboje, třebas končícího rozvitým obličejem, zlomenými žebry a održanou ledvinou.

Bývalého agenta BIS Hučína Vrchní soud osvobodil – prý s odůvodněním, že měl právo ozbrojeného boje proti tehdejšímu režimu. Budiž. Zákony už v této zemi neznamenají nic. Spravedlnost řízená liberálem Němcem dovolí i takto pokřivený retroaktivní výklad práva. Recese s rádobyvtipnými "triky proti komunismu" ukazuje, kam takové triky za tichého mlčení liberálních intelektuálů vedou. Senátoři oživují duchy strachu a zášti. Do té chvíle novináři, od této chvíle propagandisté dali násilníkům, kteří zkopali poslance Dolejše na cestě domů, rozhřešení. V knize. Chtěli to? Nebo jejich nenávist je tak slepá, že si neuvědomili sílu slova hýbat dějinami?

I proto je dobře, že stále ještě existují verbální trestné činy. Aby verbální sprostota nepřerostla ve fašizující násilí, proti kterému zůstane společnost lhostejná.

Vždyť jde přeci jenom o komunisty, nebo ne?

Pepek Námořník, antikomunismus, revue KSM o aktuálním státním náboženství 18.11.2010

0