Navigace |
I třetí odboj zaslouží uznání
Jako nejčastější argument se uvádí, že tu žádný třetí odboj nebyl, protože nešlo o ozbrojené vystoupení a neprobíhal válečný konflikt. Nevědomky tak dotyční odsuzují i příslušníky domácího odboje první či druhé světové války, kteří nasazovali svůj život beze zbraně. Předávali zpravodajské zprávy do zahraničí, šířili protinacistické tiskoviny, sdružovali se v odbojových skupinách či ukrývali odbojáře. Přesně takové aktivity se objevují ve spisech žadatelů o vydání osvědčení o třetím odboji, akorát byly zaměřené proti totalitě komunistické. Také za ně hrozil trest smrti, vězení či pracovní tábory. Ale mezi žádostmi nechybí ani ten ozbrojený odboj nebo alespoň pokus o něj. A že nakonec konflikt mezi Západem a Východem nevypukl, přece činnost těchto odbojářů nesnižuje. Nebo snad máme odsoudit třetí odboj jen proto, že neměl v čele jasného vůdce, jakým byl Tomáš Garrigue Masaryk či Edvard Beneš? Přece i v prvním a druhém odboji to byli právě obyčejní lidé, legionáři, skauti, kteří skutečně nasazovali své životy. Ostatně s vydáváním osvědčení pro tyto příslušníky druhého odboje či pro politické vězně perzekvované nacisty, ale i s vydáváním potvrzení pro příslušníky PTP má ministerstvo obrany dlouholeté zkušenosti. Svoboda není zadarmo Je nutno zmínit, že zákon č. 262/2011 Sb. se jmenuje o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Nejde v něm tedy jen o odboj, ale také o vyjádření aktivního odporu proti komunistům. Jeho smyslem bylo ocenit odvahu lidí, kteří se nechtěli smířit s komunistickou mocí. Ukázat dnešní mladé generaci, že si stát cení morálně silných lidí a že svoboda a demokracie není zadarmo. Souhlasit se snad dá pouze s argumentací, že prokazování odboje a odporu proti komunismu je někdy složité. Historie ale nemá a ani nemůže mít jediný správný výklad. Historie je dějem událostí a jejích aktérů v čase a málokdy je černobílá. Žádný jednotlivec ani instituce tak nemůže mít při jejím posuzování a výkladu patent na pravdu, i když se nás o opaku mnozí kritici procesu vydávání osvědčení snaží vehementně přesvědčit. I proto zákonodárci svěřili tento úkol nejen ministerstvu obrany, ale též Archivu bezpečnostních složek, Ústavu pro studium totalitních režimů a dalším institucím. Posuzování žádostí o třetím odboji tak je kolektivním rozhodnutím – historiků, archivářů a dalších odborníků, kteří jsou zárukou co možná nejobjektivnějšího rozhodnutí. Zároveň nesmí jít o proces zdlouhavý, aby se žadatelé morálního uznání dočkali pokud možno za svého života. V tomto smyslu jsem proto přijal řadu opatření na odboru pro válečné veterány, který žádosti posuzuje. Jednoznačně se hlásím k potřebě vzdávat úctu národním hrdinům, bojovnicím a bojovníkům za svobodu a demokracii v naší vlasti. Jsem přesvědčen, že více než kdy dříve dnes potřebujeme vzory pro naši současnost i budoucnost. Martin Stropnický, ministr obrany ČR Lidové noviny 6.5.2015 ● Odboj třetí, protikomunistický ● Příběhy třetího odboje ● Protikomunistický odboj ● Třetí odboj - ČSR v letech 1948-1953 ● Nebojovali švestkovými knedlíky ● Po stopách třetího odboje ● Volavčí sítě - Po stopách třetího odboje ● Balony svobody ● Odkaz ● Příliš pozdě zemřít mladý ● Světy disentu ● Neznámí hrdinové - řekli ďáblovi ne ● Přísahali republice - vojáci v 3. odboji ● Jsou tři kategorie: odboj, odpor a disent ● Studená válka ● Železná opona ● Horší než doba války… ● Za co, soudruzi, za co? ● Tři muži proti totalitě ● Ženy v třetím odboji |
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 5 hostů.
Přihlášení |
V dubnu před třemi lety vydalo ministerstvo obrany prvních 23 osvědčení účastníkům třetího odboje, z toho tři in memoriam. Stalo se tak pět měsíců ode dne, kdy začali lidé o tento status žádat. Dnes již máme úředně ověřených bojovníků téměř devět set, přesto se stále najde