Navigace |
Radim Hladík mi bude chybět
Když jsem se dozvěděl, že zemřel Radim Hladík, tak jsem si musel okamžitě sednout a dát si velkého panáka tvrdého alkoholu a to jsem skoro abstinent. Radim byl pro mne od konce 60. let doslova ikona.
Vždy, když jsem se připravoval na nějakou noční akci v rámci ozbrojeného boje proti komunistickému režimu, tak jsem si před takovou akcí pouštěl na staré hudební skříni zn. Bolero desky se skladbami Blue Efect. Radim byl velmi citlivý a slušný člověk, ale hudba Blue Efect byla pro mne něco jako doping před bojovými akcemi, při nichž docházelo k ozbrojeným střetům, které v případě mého dopadení mohly skončit i hrdelním trestem. Tato legendární skupina mne také motivovala i k tomu, že jsem se nenechal odvést na vojnu. To se mi také podařilo za pomoci známých lékařů, ale ono z praktického hlediska mne ani odvést na povinnou vojenskou službu nešlo, neboť jsem byl vždy před odvodem zatčen a odvezen do vyšetřovací vazby StB v Ostravě. Potom už jsem předkládal různé falešné lékařské nálezy od známých lékařů s tím, že jsem na průdušky, že mám astma a také že jsou u mne příznaky plicní fibrózy - tedy diagnózy na kterou Radim Hladík zemřel... Ovšem čeho si na Radimovi Hladíkovi cením nejvíce je to, že mne osobně, i se svou skupinou Blue Efect, přijel podpořit při mé kandidatuře do Senátu ČR, a to ve dvou případech, to je na Přerovsku a v Prostějově. Cenil jsem si toho, že tenkrát, po nástupu ČSSD, kdy jsem byl na základě vykonstruovaných obvinění obviněn ze spáchání sedmi závažných trestných činů, včetně organizování bombových útoků, tak Radim Hladík neuvěřil zločinné konstrukci tehdejších bezpečnostních složek, justice a státního zastupitelství proti mé osobě. Prostě Radim byl jednička. Stále mám v dobré paměti, jak jsem mu vysvětloval, že v tom r. 1971 už jsem byl z toho tehdejšího zločinného režimu tak rozhořčen, že jsem musel sáhnout po zbrani. Jinou cestu jsem neviděl. Když jsem před dvěma lety od Ministerstva obrany ČR obdržel status válečného veterána, tak jsem o tom mezi prvními informoval právě Radima Hladíka s tím, aby na toto oficiální předávání přišel a osobně se přesvědčil, že v mém případě bylo dobré odložit bicí nástroje a vydat se trnitou cestou se zbraní v ruce i za cenu kriminálů a ještě horších konců. A také jsem chtěl, aby Radim viděl, že jeho podpora mé, sice neúspěšné, kandidatury do Senátu ČR v Přerově a v Prostějově, přece jen měla smysl. Radim mi odpověděl, že má nějaké zdravotní problémy s plícemi, že musí na nějaké vyšetření a tak pod. Já si tenkrát dělal legraci a říkal jsem mu, že to má z toho kouření. Tenkrát na předávání ocenění mne nakonec přišla pozdravit celá řada známých osobností a já si pamatuji, že jsem Ondřeji Vetchém říkal, že mne mrzí neúčast Radima Hladíka. Ondra mi na to řekl, že "Radim je fakt marod, že to má blbý a že je to s ním docela vážný". Informaci měl od nějakého svého známého. Radim Hladík mi bude chybět a jen těžko hledám slova jak své pohnutí nad jeho úmrtím vyjádřit. Moc mne to rozhodilo. Radim byl jednička. Mne to tak vzalo, že ani nejsem schopen souvisle psát. Tak tady to vidíte, jaký jsem odbojář - terorista na baterky. Vladimír Hučín
Od Administrátor v 2016-12-05 06:32 | Naše tiskové zprávy | Přihlašte se, abyste mohl psát komentáře
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 4 hosté.
Přihlášení |
Já sám jsem do svého prvního nespravedlivého odsouzení v r. 1971 byl v Přerově aktivním členem hudební skupiny a 