Můj názor na krizi v Konfederaci politických vězňů ČR


Pridat.euKonfederace politických vězňůJiž při svém nástupu v r. 1991, na základě doporučení Konfederace politických vězňů (KPV), do Federální bezpečnostní informační služby (FBIS) jsem na svém teritoriálním pracovišti V Olomouci pozoroval, že KPV není u politiků v té největší oblibě. Již tenkrát bylo patrné, že byl státní zájem na tom, aby se do vedení KPV dostali lidé, kteří jsou v případě potřeby kompromitovatelní. Vědělo se, že nějakou dobu bude společnost k bývalým politickým vězňům vzhlížet s určitou úctou a bylo zřejmé, že by tito lidé do jisté míry mohli ovlivňovat dění v polistopadovém období. Já sám jsem byl svědkem toho, že např. do vedení KPV v Olomouci byla dosazena osoba, která věděla, že v 50.letech podlehla nabídce StB ke spolupráci. Tato situace se, jak jsem již jako důstojník FBIS a později BIS zjistil, opakovala i v dalších regionech, a to se stejnou motivací. Státní moc a její tehdejší představitelé se bývalých politických vězňů de facto obávali, a to i přesto, že se již tenkrát jednalo o lidi vyššího věku. TOTALITAA to byl také důvod proč se do vedení KPV dostaly i takové osoby, jakou byla např. Naděžda Kavalírová, o které se již na počátku vzniku KPV vědělo, že je ve vztahu k minulému totalitnímu období značně zkompromitovatelná nejen svým členstvím v SČSP, ale i mnoha dalšími aktivitami ve prospěch komunistického režimu. Po roce 1989 byl v KPV také jeden zásadní problém, a to ten, že zde byly u mnoha vězňů tak zvané zbytkové tresty. Já sám jsem např. po řadu let čelil opakovanému trestnému činu nedovoleného ozbrojování, a to jak ve věci držení zbraní, tak i v záležitosti držení a použití výbušnin. Tyto zbytkové tresty byly pro mne jakýmsi varováním, že já jsem ve státních službách trpěn, a že mohu být kdykoliv propuštěn, neboť jsem nebyl bezúhonnou osobou a Zákon o 3.odboji byl tenkrát jen vysněnou metou. Někteří vedoucí představitelé KPV ČR rádi přijímali pozvání na četné rauty a nechali se zmanipulovat těmito okolnostmi na úroveň kladečů věnců, držitelů minut ticha za zesnulé a k dalším stafážním úkonům. Já osobně jen velice nerad zmiňuji tyto neblahé skutečnosti uvnitř KPV, neboť jsem jedním ze zakládajících členů KPV v Přerově, ale já sám jsem tyto skutečnosti poznal na vlastní kůži, když jsem byl v r. 2001 jako důstojník zatčen po tom, co několik měsíců před tímto zatčením bylo s touto akcí seznámeno vedení KPV, které zbaběle strčilo hlavu do písku, což jim bylo kompenzováno pozvánkami na oslavy, rauty apod. Při popisování této, pro mne neblahé, okolnosti nelze opomenout, že celá řada politických vězňů neuvěřila obvinění, které bylo pro media proti mé osobě předem připraveno. Zvlášť je nutno zmínit Stanislava Stránského, který byl jakousi výraznou světlou vyjímkou. Stránský se nehodlal smířit s tristním stavem, který vznikl uvnitř v KPV ČR a také to byl jeden z mnoha důvodů, proč založil Sdružení bývalých politických vězňů. Stránský byl jeden z prvních výrazných členů KPV, kteří začali varovat před zkompromitovanými vedoucími představiteli KPV ČR a také varoval před podezřelými praktikami kolem mého zatčení. Členové tajného týmu, kteří připravovali moje zatčení, byli překvapeni, jak snadno se dalo vedení KPV ČR přesvědčit, že jsem pachatel bombových útoků a dalších závažných trestných činů. Bohužel i tehdejší předseda KPV JUDr. Stanislav Drobný nejen že uvěřil vykonstruovaným obviněním, ale dokonce se nechal zmanipulovat do pozice svědka obžaloby a také přijal nabídku, že jako předseda KPV ČR se zasadí o to, aby političtí vězni proti mému zatčení neprotestovali. U soudu dokonce potvrdil, že já v rámci obvinění ze šíření poplašné zprávy politické vězně plaším tím, že pronikání někdejších komunistických exponentů do významných míst státní správy po nástupu ČSSD pokračuje. Pro někdejšího předsedu KPV JUDr. Stanislava Drobného bylo velmi nepříjemné, když musel vypovídat před veřejností. Před mým zatčením mu bylo slíbeno, že jeho výpověď bude spadat mezi utajované skutečnosti. Bylo pozdě, když si uvědomil, že s ním byla sehrána špinavá hra, které se aktivně účastnil i významný člen KPV. generál Radovan Procházka, který působil jako vedoucí pracovník Vojenského obranného zpravodajství.František Wiendl přebírá řád T.G.Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva Dnes je situace stále vyhrocená, k čemuž navíc přispívá i to, že do vedoucí pozice v KPV ČR se infiltrovala dcera Naděždy Kavalírové Ing. Blanka Matějíčková, která i přes svoji negativní pověst dělá vše pro to, aby dlouhodobý tristní stav uvnitř KPV ČR nebyl objasněn a zveřejněn. Velice oceňuji a vážím si toho, že předseda KPV v Klatovech František Wiendl se spolu s dalšími jedinci rozhodl vrátit důstojnost do řad KPV, a to i za cenu soudního řízení, které má v nejbližší době proběhnout. Vladimír Hučín - válečný veterán 3.odboje a předseda KPV Přerov
Foto Aktuálně.cz, Ludvík Hradilek: František Wiendl přebírá 28.10.2008 Řád T.G.Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.
Připomeňme si: Konfederaci politických vězňů spoluzakládala StB, bývalý šéf má po letech důkazEstébáci na vnitru málem lustrovali sami sebePolitičtí vězni našli nový důkaz podivné minulosti předsedkyně KavalírovéVystoupení Vladimíra Hučína na výroční schůzi KPV v Plzni 18.3.2003Volba vedení Konfederace politických vězňů je dle soudu neplatná
0