Navigace |
Zemřela Naděžda Kavalírová
Moje zkušenosti s předsedkyní Konfederace politických vězňů ČR Naděždou Kavalírovou jsou bohužel tristní. Tato žena se v r. 2001 podílela na přípravách k mému zatčení. I po tom, co jsem byl po roce propuštěn z vyšetřovací vazby, bránila zveřejnění informací o důvodech k mému odstranění z BIS, zatčení a vazebnímu vyšetřování, což názorně dokumentuje film Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína".
Považuji za ostudu, že předsedkyně KPV ČR Naděžda Kavalírová byla v dobách komunistického režimu členkou ÚV Svazu žen, členkou SČSP a dalších komunistických složek Národní fronty. Za alarmující považuji i to, že tato žena, evidovaná ve svazku StB s krycím názvem "Zpěvačka", v dobách komunistického režimu měla možnost po zkráceném výkonu trestu pracovat téměř 18 let na komunistickém Ministerstvu sociálních věcí ČSSR. Ano, já jsem jistě v hodnocení Naděždy Kavalírové podjatý, neboť jsem měl možnost ji poznat v zátěžových situacích a chápu, že zveřejněním těchto negativních informací poškozuji i pověst KPV. Dle mého názoru bude ale lepší tyto informace zveřejnit co nejdříve a vysvětlit tak, kdo měl zájem dostat tuto ženu do vedení KPV ČR. Já jsem tak činil již řadu let a nyní jen připomínám proč se z KPV ČR stala organizace kladečů věnců, držitelů minut ticha a stafážních statistů.
Rád bych k zesnulé Naděždě Kavalírové sdělil i nějaké pozitivní informace, ale já bohužel, i jako místopředseda KPV Přerov, žádné nezaznamenal. Závěrem chci zdůraznit, že v KPV ČR je spousta kvalitních členů, kteří chtějí na alarmující situaci uvnitř organizace upozornit a to i za cenu podání žalob u soudů. Bohužel věk drtivé většiny členské základny je největší překážkou v tomto úsilí. Vladimír Hučín - místopředseda KPV Přerov. Neváhala říkat slova, která nikdy říkat neměla Zemřela MUDr.Naděžda Kavalírová, Soustrast pozůstalým. Žena, která tolik toužila po společných fotografiích s Václavem Klausem, po hradních přípitcích a dalších prebendách, že neváhala vylučovat z Konfederace politických vězňů ctihodné členy jen proto, že měli jiný názor, přitom často seděli v komunistických věznicích déle než ona. Nepřipustila na sněm KPV řádně delegovaného oldskauta Albiho Františka Cigánka, člena KPV. Nezastala se ani Vladimíra Hučína, člena KPV, osvědčeného odbojáře a válečného veterána, mimořádného bojovníka proti komunistickému režimu, spolupracovala s BIS na účelovém poškozování nevinného bratra MUKLa, nebyla v tom sama. Samozřejmě, že bych byl raději, kdyby to bylo jinak, kdyby v čele organizace bývalých politických vězňů po roce 1989 byly jen osobnosti pevných charakterů, bez kompromitující minulosti, bez členství ve Svazu žen soudružky Marie Kabrhelové, bez kompromitujícího členství v kolaborantském Svazu Československo-Sovětského přátelství v dobách okupace republiky Rudou armádou SSSR, bez symbiózy s totalitním režimem na komunistickém ministerstvu... Ale polistopadová reprezentace si dlouho držela archivy přístupné jen pro své kamarády (často s komunistickou nebo trockistickou minulostí), kteří tam měli neomezený přístup. Rozporuplná bytost byla předsedkyně Kavalírová, svým způsobem řízení Konfederace politických vězňů poškozovala její dobré jméno, včetně nekontrolovaného hospodaření, až organizace ztratila u části svých členů a před veřejností svůj kredit. Snad i proto její opodstatněné postoje v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů, které v prvním období i předsedala, neměly žádoucí váhu, sociálně-demokratickým senátem pak politicky nastrčené figurky se záměrem zničit ÚSTR nedokázala umravnit. Rodinní a političtí trafikanti nastrčení do Rady si z ní jen dělali legraci. Pravda, paměť a úcta je to, co nám chybí. Na půdě KPV Naděžda Kavalírová neváhala říkat slova, která vyslovit nikdy neměla: Smutné, velmi smutné. Když mi místopředsedkyně Kavalírová zalhala, že nebyla přítomna nátlaku BIS na vedení KPV, že "jí kolegové bratři funkcionáři z předsednictva KPV poslali za dveře", "že se na zločinném pronásledování člena KPV, místopředsedy přerovské pobočky, nepodílela" a bezostyšně tvrdila, že se Vladimíra Hučína dokonce zastávala, přemlouval jsem pak naivně před její první volbou mnohé členy KPV, aby ji jako pracovitou paní volili do čela KPV - její velká lidská slabost, můj omyl a mé velké zklamání. Nikdy se neomluvila ani Vladimírovi Hučínovi, Stanislavu Stránskému, Františkovi Zahrádkovi, plk.letectva v.v. Josefu Hejtmánkovi, Janu Benešovi, Milanovi Paumerovi ani jiným, které poškodila a obelhala. Paní Zdeňka Mašínová měla vážné důvody, proč s ní odmítla pobývat ve stejné místnosti. Ať Naděždě Kavalírové je země lehká a Bůh milostivý. • Zemřela dlouholetá šéfka Konfederace politických vězňů Kavalírová • Za komunismu strávila nějaký čas ve vězení.  • V roce 1956 byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena za vlastizradu, velezradu a špionáž k pěti letům odnětí svobody. Podmínečného propuštění se dočkala o tři roky později díky žádostem, které nepřetržitě podával její otec. V roce 1967 byla rehabilitována.• Stála v čele Konfederace politických vězňů od roku 2003, přičemž od roku 1990 byla její místopředsedkyní. • V čele konfederace čelila i kritice, například za to, že pozastavila členství v KPV bývalému pracovníkovi BIS Vladimíru Hučínovi, přestože ho soud po vleklých sporech osvobodil. • VIDEO Vzkaz Naděždy Kavalírové • VIDEO Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína Od Administrátor v 2017-01-21 21:07 | Naše tiskové zprávy | Přihlašte se, abyste mohl psát komentáře
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 4 hosté.
Přihlášení |
Naděžda Kavalírová se také významně zasadila o 
Stále mám v paměti okamžiky, kdy jsem byl na Ministerstvu obrany ČR oceněn za účast ve 3.odboji statusem válečného veterána za přítomnosti Naděždy Kavalírové, které při tom ve tváři ztuhly rysy a poklesla brada. 
Ztráta důvěryhodnosti KPV nadělala největší škody mezi občany. I mezi těmi, kteří nikdy nebyli komunisty, některým pietním aktům, kterých se Naděžda Kavalírová účastnila, začali říkat "maškaráda". Nevím, kde server iDnes vzal svoji fotografii, ale jde-li například o pietní vzpomínku na kamarády v Jáchymovském pekle, nebo pod Věží smrti, není na místě označovat upřímné připomenutí komunistických zločinů jako "maškarádu". Připadá mi to hodně cynické. Lidé na fotografiích zřejmě nejsou zločinci, zcela jistě jsou také oběťmi, většina z nich bývalými MUKLy, ale i mezi nimi jsou lidé se svými lidskými vlastnostmi, včetně těch slabostí. Pravidelně se těchto akcí účastnili Milan Paumer, Jan Beneš, Ota Rambousek, Stanislav Stránský, František Zahrádka, František Cigánek, Antonín Kment a další přátelé, kteří nikdy tyto akce nepovažovali za "maškarádu". I v zákonu č.198/1993 Sb. se praví, že těm, kteří vzdorovali, proti zločinnému komunistickému režimu se někdy postavili, stejně jako jeho obětem, máme projevovat úctu.