Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Zvolení prezidenta gen. Petra Pavla, který je ve zpravodajské - vojenské komunitě znám pod krycím jménem Pávek, je pro bývalé politické vězně a ty, kteří na vlastní kůži poznali co komunistický režim dokázal jeho oponentům provádět, hořkým poznáním. Je to vlastně důkaz o ztrátě paměti značné části občanů ČR a o jejich naprosté nepoučitelnosti.

Na druhé straně je to ale pro bývalé komunistické exponenty a jejich nohsledy zářným důkazem, že i s takovými "zásluhami", jaké za sebou má gen. Petr Pavel z období normalizace, se dá v ČR velmi dobře existovat a dosahovat i těch nejvyšších pozic.

Často jsem dotazován, především mladšími občany, na to, co na zvolení gen.Petra Pavla prezidentem ČR říkám. Určitě bych neměl výhrady, kdyby tento bývalý komunistický nomenklaturní kádr byl u vojska nějakým vedoucím instruktorem v bojových přípravách, ale já se domnívám, že na post prezidenta by rozhodně neměl být zvolen člověk, který svoji kariéru postavil na tak výrazné kolaboraci s komunistickým režimem v době, kdy jsme byli navíc okupování vojsky Sovětského svazu.

Gen. Pavel mimo jiné prokazuje, že má nadání přesvědčit veřejnost o tom, že na postu prezidenta je tou vyvolenou osobou. Dokázat přesvědčit bylo a je jedním ze základních předpokladů pro práci v tajných službách a tato vlastnost je mu, jak se říká, šitá na míru.

Já jsem ve své někdejší zpravodajské činnosti u BIS a FBIS využíval zkušeností a informací i od osob, které také svoji kariéru vybudovaly na výrazné podpoře represivního normalizačního režimu, ale vždy jsem dbal na to, abych takový informační zdroj udržel pod kontrolou a jak se říká, aby mi nepřerostl přes hlavu. I taková země jako Izrael, která má vynikající tajné služby, dokázala např. využívat zkušeností a informací i od bývalých nacistických zločinců jako byl např. Otto Skorzeny, ale nechat si zvolit do čela státu někoho, kdo byl významným představitelem komunistické represivní složky, jakým beze sporu gen. Petr Pavel "Pávek" byl, je po 33 letech mimořádně tristním završením našeho dosavadního společenského vývoje.

Drtivá část voličů gen. Petra Pavla vůbec neví, že on byl významným pracovníkem Vojenského zpravodajství a díky svým přesvědčovacím schopnostem, získaným v prostředí školících středisek boje proti třídnímu nepříteli, byl dokonce asistentem gen. Radovana Procházky, který svými nekalými aktivitami, spolu s dalším významným pracovníkem Vojenského zpravodajství Jiřím Růžkem, se zasadil i o mé odstranění z BIS s následným zatčením.

Gen. Procházka byl proslulý např. i takovými nesmysly, že v 90.letech chtěl opevňovat a renovovat vojenské bunkry proti Německu, nad rámec svých pravomocí se snažil také i o to, aby šlechtickým rodům nebyly vráceny jejich majetky. K těmto aktivitám byl gen.  Procházka zřejmě motivován svojí předlistopadovou angažovaností v komunistickém Československém svazu protifašistických bojovníků, kde byl významným činovníkem.

Gen. Petr Pavel se rád účelově ohání argumentem, že si ho jako asistenta vybral gen. Procházka, který byl v 50.letech politickým vězněm. Ano, byl politickým vězněm, ale jeho trest mu byl za ne zcela jasných okolností zkrácen a po propuštění se stal vedoucím kulisákem v Národním divadle.

Podrobnosti k osobě gen. Procházky jsem se dozvídal především od Jiřího Křižana, který mě po propuštění z vyšetřovací vazby až do své smrti podporoval. Jiří Křižan patřil k nejbližším lidem bývalého prezidenta Václava Havla a osoba gen. Procházky byla častým předmětem sporů mezi nimi. Jiří Křižan opakovaně apeloval na Václava Havla s tím, že gen. Procházka dělá svými názory ostudu ČR a že Vojenské zpravodajství je shromaždiště bývalých komunistických struktur, které se vymykají kontrole. K tomu bylo dále zjištěno, že gen. Procházka Vojenské zpravodajství řídil jen částečně. Byl především jakousi figurou na nošení medailí, hostem nejrůznějších rautů a dalších stafážních aktivit. V té době Jiří Křižan připravoval scénář filmu, který měl popsat moji odbojovou činnost z období normalizace. V tomto filmu chtěl popsat pronikání komunistických struktur do bezpečnostního aparátu ČR.

Já jsem se osobou gen. Procházky zabýval krátce před svým zatčením, ale především po propuštění z vyšetřovací vazby a zjistil jsem, že to byl ve své podstatě ochránce bývalých příslušníků StB, hlavně ze 3.správy SNB. On tyto příslušníky StB vracel do řad Vojenského zpravodajství s tím, že to jsou údajně nenahraditelní odborníci. K osobě gen. Procházky jsem se vyjadřoval i do policejních protokolů. Gen. Procházka měl značnou podporu od bývalého proruského prezidenta Václava Klause.

Domnívám se, že by se měly rozkrýt tyto neblahé okolnosti, které od počátku spadaly mezi výrazně utajované skutečnosti a i tím by se osoba gen. Petra Pavla začala ukazovat ve zcela jiném světle.

Zde je také nutno upozornit na dalšího vedoucího pracovníka Vojenského zpravodajství, a to Jiřího Růžka, který byl jedním z nejbližších pracovníků gen. Petra Pavla. Jiří Růžek, aby se zavděčil tehdejšímu vládnímu establishmentu Miloše Zemana a spol, dokonce po mém zatčení napsal knihu "V labyrintu zpravodajských služeb", kde např. na str. 196 popisuje, jak byl na židovském hřbitově nedaleko mého bydliště nalezen můj depozit, kde jsem měl uschovány chemikálie, třaskaviny a rozbušky. To že byl důkaz, který prokazoval moji účast na bombových útocích. (Ve skutečnosti se žádné moje chemikálie, třaskaviny a rozbušky na hřbitově nenalezly.)

Tento Jiří Růžek byl jedním z hlavních iniciátorů ukončení operativních aktivit zaměřených proti levicovému extrémismu napojenému na ruské tajné služby. On byl jedním z těch, kteří zabránili objasnění bombových útoků v Přerově.

Takže je nutno zmínit i někdejšího představitele Svazu protifašistických bojovníků, generála Jana Paroulka, který byl spojencem gen. Procházky. I gen. Paroulek byl v 50. letech vězněn, ale po zkráceném propuštění z výkonu trestu se podílel na aktivitách, které po listopadu 89 zatajoval. Gen. Paroulek v 90. letech dělal vše pro to, aby např. nebyl odhalen pomník lidem, kteří byli v roce 1945 zavražděni na Švédských šancích u Přerova, a to z rozhodnutí pracovníka OBZ por. Karola Pazúra. Ten byl za tento rozsáhlý zločin sice krátce uvězněn, ale rozhodnutím prezidenta Klementa Gottwalda byl omilostněn a nakonec jmenován na Slovensku předsedou Svazu protifašistických bojovníků.

Nutno zmínit, že gen. Paroulek byl za mého působení v BIS rozpracováván po problematice antisemitismu, a to krátce po zjištění, že počátkem 70. let působil jako vedoucí pracovník na budovaní příjezdových silnic k raketovým základnám v Lybii.

Výše zmíněné osoby zde zmiňuji i z toho důvodu, abych upozornil na prostředí a okolnosti, které více či méně souvisejí s osobou komunistického exponenta gen. Petra Pavla.

Po deseti letech vlády prezidenta Miloše Zemana a jeho proruské skvadry je zřejmé, že veřejnost chtěla změnu, ale vybrat si mezi zprofanovaným komunistickým konfidentem StB Andrejem Babišem a vojenským komunistickým exponentem gen. Petrem Pavlem by mělo být pro občany nepřijatelné.

Domnívám se, že přesvědčovací schopnosti získané u komunistických tajných služeb gen. Pavel využil dokonale, navíc za situace, kdy se konečně uzavřelo opakované tristní období s Milošem Zemanem a jeho proruskou skvadrou. Ale i za těchto nepříznivých okolností považuji za těžko pochopitelné, že v ČR je takové množství užitečných idiotů a to i mezi herci, kteří se nechali fascinovat a přesvědčit k volbě někdejšího vojenského komunistického exponenta do pozice prezidenta. Je to jen jeden z dalších, ale výrazných důkazů, že jsme naprosto nepoučitelným národem. Při pohledu na bývalého komunistického nomenklaturníka gen. Petra Pavla a jeho manželku - bývalou politrukyni, nebude nám politickým vězňům lehko, ale nepoučitelnost našeho národa je asi jeho neléčitelná vlastnost.

Vladimír Hučín