Varování před poslancem Františkem Bublanem‏

Varování před poslancem Františkem Bublanem‏

František Bublan. Ilustrační foto.

K výrokům komunistů jako je Miroslav Grebeníček, Marta Semelová, Pavel Kováčik a dalších představitelů této zločinné ideologie k uznání Zákona o třetím odboji snad již netřeba žádného komentáře, ale velice bych varoval před rétorikou někdejšího pracovníka BIS Františka Bublana, neboť v tomto případě se jedná o rafinovanou hru, jak uznání tohoto zákona zbrzdit a zastavit.

František Bublan rád hovoří o morálce a tvrdí, že není vše černobílé. Znám tohoto někdejšího zpravodajského důstojníka BIS ze svého téměř desetiletého působení v BIS a již po svém nástupu do této zpravodajské složky jsem se nestačil divit, jak tento někdejší farář-chartista se zastával bývalých estébáckých zločinců, působících v BIS, PČR a to nejprve opatrně, ale po nástupu ČSSD naprosto otevřeně. Já osobně jsem se s ním v této věci dostal opakovaně na pracovišti BIS Olomouc do ostré konfrontace, a proto nemohu mlčet k jeho destruktivním projevům na půdě Parlamentu ČR.

To, že poslanec za kryptokomunistickou ČSSD František Bublan dnes zastává pozici jakéhosi bezpečnostního experta považuji za výsměch, ale především za mrhání peněz daňových poplatníků. Ovšem jak vidět, dnes je všechno možné.

Rád bych zde opět důrazně upozornil, že František Bublan jako někdejší vedoucí pracovník BIS spolu s dalšími v r. 2000 zachránil KSČm před odhalením z iniciátorství organizování teroristických útoků na Přerovsku, včetně bombového útoku na kancelář pobočky Konfederace politických vězňů v Přerově. V té době měl již jistý post jako ředitel civilní rozvědky (UZI).

Pro drtivou většinu občanů jsou tyto informace nezjistitelné a to je také důvodem, proč o tom jako někdejší zpravodajský důstojník vydávám své svědectví, nebot spoléhat se na nějakou iniciativu infantilní, nezpůsobilé a zbytečně placené Stálé parlamentní komise pro kontrolu BIS by byla zbytečná ztráta času.

Pokud by někdo namítl, proč o tom hovořím až nyní, tak mohu doporučit knihu s názvem: "Není to o mně, ale o nás", kde jsem tyto nekalé praktiky Františka Bublana a jeho kumpánů z draze a zbytečně vydržované nedůvěryhodné BIS popsal, včetně zločinných praktik komunistických pohrobků z PČR, státních zastupitelství a dalších. Výše uvedené skutečnosti byly také bohužel důvodem k tomu, že po mém zatčení a ročním věznění téměř celý můj soudní proces probíhal s vyloučením veřejnosti.

Na osobu Františka Bublana neupozorňuji veřejnost na svých stránkách poprvé. Za nutné opět na tuto osobu upozornit jsem dospěl poté, když se projednávání Zákona o třetím odboji dostalo na půdu Parlamentu ČR.

Vladimír Hučín - místopředseda KPV Přerov, tajemník NFAN a člen Ústřední rady KAN.
Přerov 14.2.2011



Zákon "O protikomunistickém odboji"

Prozatím (po kolikáté už?) pouze návrh poslanců Petra Tluchoře, Petra Gazdíka, Kateřiny Klasnové, Marka Bendy a dalších na přijetí zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu a o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o protikomunistickém odboji) /sněmovní tisk 204/.

Skupina poslanců předložila sněmovně návrh zákona "O protikomunistickém odboji" 14.12.2010, poslancům byl rozeslán jako tisk 204/0 dne 15.12.2010. Návrh byl zaslán vládě k vyjádření stanoviska 16.12.2010. Vláda zaslala stanovisko 14.1.2011. Stanovisko vlády rozesláno poslancům 15.1.2011 jako tisk 204/1 (souhlas). Organizační výbor 13.1.2011 projednání návrhu zákona doporučil (usnesení č.69). Určil zpravodaje: Mgr. Jan Vidím a navrhl přikázat k projednání výboru pro obranu a bezpečnost. 1. Čtení proběhlo 11.2.2011 na 13.schůzi.

Stenozáznamy výše zmíněných projevů Grebeníčka a jeho party, jakož i dalších diskutujících při prvním čtení návrhu, jsou k dispozici ZDE.



Zákon o 3.odboji projednán. Po 20 letech znovu studený pot. Nemohu mlčet... A proto veřejně ŽALUJI...

Přátelé dosledoval jsem před chvílí on line přenos z parlamentu, který právě projednal Zákon o protikomunistickém odboji a poslal jej ještě doplnit do ústavněprávního výboru.

Hlavní slovo však měl komunista Miroslav Grebeníček a jeho kolegové, kteří v nenávistném projevu, přesně kopie z února 1948, rehabilitovali celý komunismus, odsoudili dnešní kapitalismus (někde trochu právem, ale toto jejich politiku neospravedlňuje) a hlavně odsoudili nás politické vězně.

Tedy politické vězně jako já a mí kamarádi, trpící léta na galejích v pracovních lágrech za své politické názory k socialismu a někteří z nás za ideologický, diverzní, špionážní a sabotážní odboj a odpor k zabránění studené války a šíleného vojenského zbrojení pomatených starců z ÚV KSČ v jejich přípravě jaderného útoku na demokratickou západní Evropu. Tedy nás vězně opakovaně a důrazně označili za nejsprostší teroristy a prachobyčejné vrahy, nezasluhující sebemenší uznání veterána anebo odškodnění. Zasluhující pouze odsouzení.

I další komunisté stejnou obžalobu politických vězňů a stejnou demagogii o tehdy údajně právním nikoli zločineckém státu ve svých proslovech opakovali. Než zpanikařil předseda klubu KSČM a všechna další projevy zastavil.

Bylo to strašné. Pochopil jsem, že se u nich ani za dvacet jedna let nic nezměnilo, a že nebýt revoluce anebo vyhrát dnes komunisti volby, tak jsem dnes jako vládní stranou označený sprostý terorista a prachobyčejný vrah za své požadavky na mé politické rehabilitování zákonem o veteránech visel na provazu s utaženou smyčkou kolem krku, a to na stromě před mými okny, na který se právě teď s naprostou hrůzou dívám.

Rychle jsem na wikipedii a jiných webech vyhledal metodu popravování na šibenici, abych naplno pochopil, čemu jsme my, přeživší z opozice, vlastně unikli, a zjistil, že komunisté u popravy nepoužívali civilizovanější rychlou metodu (dlouhé lano, prudké trhnutí, smrt zlomeným vazem - páteří a míchy v krku za pár sekund), ale záměrně krátké lano. To znamená barbarskou a středověkou, pomalou metodu škrcení a dušení s pozorováním vlastního těla v marném boji a s pozorováním rozestavěných diváků, kterým nemohu v obrovském psychickém šoku a bez kyslíku v plicích říct o hyenismu sadistů ani jedno jediné slovo...

Tedy krátké lano, místo trhnutí jenom prudké utažení a zhoupnutí člověka, následuje strašlivá bolest, trýznivé dušení škrceného člověka, který sebou resp. jeho tělo samo divoce škube, aniž by chtěl, protože chtěl zemřít statečně, přitom v pudu sebezáchovy se houpe čím dál tím více do stran a mrská se skoro tragikomicky jako ryba na písku, z pusy mu prská bílá pěna, z uší mu někdy vyrazí krev, oči se zabarví do ruda a vyboulí z lebky ven jako rudé tenisáky, z močovodu se samovolně řine po nohách a botách tři metry na zem veškerá moč v těle, z konečníku v tom hrůzném stresu a děsu vypouští křečovité tělo samovolně do kalhot anebo na zem všechny výkaly ze střev (proto se později začaly obě nohavice nahoře v pase i dole nad kotníky svazovat pevnými šňůrkami, aby kalhoty plné výkalů odsouzenci nespadly ze šibenice až na zem, aby lejna nebožáka neznečistila rudou zemi Klementa Gottwalda a jeho soudruhů a následovníků, ale aby pak putovala i s odsouzencem v jeho oblečení do papírové rakve a rovnou do pece na železný rošt a na oheň, kde byl vězeň spálen s odpuštěním ve vlastních sračkách vyrobených komunistickým ideologickým postupem), tedy tento vězeň visící ve vzduchu několik metrů nad zemí na provaze stále žije dlouhých patnáct až dvacet minut, stále nezemřel a doslova v šíleném stavu nechápavě zírá nekonečnou první minutu,
 nekonečnou druhou minutu,
  nekonečnou třetí minutu,
   nekonečnou čtvrtou minutu,
    nekonečnou pátou minutu,
     nekonečnou šestou minutu,
      nekonečnou sedmou minutu,
       nekonečnou osmou minutu,
        nekonečnou devátou minutu,
         nekonečnou desátou minutu,
          nekonečnou jedenáctou minutu,
           nekonečnou dvanáctou minutu,
            nekonečnou třináctou minutu,
             nekonečnou čtrnáctou minutu,
              nekonečnou patnáctou minutu
a nekonečnou další minutu
na celou komunistickou popravčí komisi, co mu to vlastně provedli...

Nechápajíc, proč mu toto neřekli předem, proč ho na to neupozornili, proč tento trest neměl v rozsudku, proč mu kromě trestu smrti vyneseného sice politickým soudem, ale budiž, sice podle trestního zákona totality, ale budiž, připravili ještě dva stranické tresty nezákonné - nelegální, nehumánní - nelidské, vlastně ještě strašnější než onen trest ztráty života v jednom okamžiku normálním oběšením člověka na laně svázaného do dlouhé a mýdlem namazané smyčky...

A to soukromé komunistické tresty - jednak nejstrašnějšího sadistického mučení po nekonečně dlouhé minuty před krvelačným obecenstvem divadla a za druhé nejstrašnější lidské potupy a ponížení v posledních dvaceti minutách života nebohého a zoufalého odsouzence na smrt před spokojenými a ukojenými držiteli jediné ideologické pravdy. A to pravdy KSČ...

Protokoly a svědectví ukazují, že takto trýznivě a potupně umírala před v klidu se dívající komisí bachařů, prokurátorů, soudců, doktorů a tajné policie KSČ nevinná a mladá žena Milada Horáková a po ní podobně i dalších dvě stě nevinných lidí s odlišným politickým názorem, než měla KSČ a než má dnes v parlamentu beztrestně Miroslav Grebeníček a spol.

Při uvědomění této strašné hrůzy, které jsem unikl, se mi stáhl žaludek, krk i srdce, vyrazily mi nepřirozené chlapské slzy jako hrachy a roztřásl jsem se hrůzou po celém těle. Rozbušilo se mi po projevu schvalovatele teroru a politických vražd Grebeníčka srdce a pokoušel se o mne infarkt. Takový děsivý pocit jsem zažil naposledy v minkovických komunistických kobkách Vondrušky, Burdy, Šimka, Jakeše, Husáka a Štrougala před dvaceti sedmi lety, kde nikdy nebylo jisté, zda z nich ještě vyjdu živý nebo chcípnu ukopán, vyhladověn a udřen na galejích sklárny, udřen až na samé lidské dno nebo spáchám v každodenním a každonočním a každotýdenním a každoměsíčním a každoročním strachu z příštích trestů a z příštích projevů teroru sebevraždu. Což jsem nakonec podřezáním žil zkusil.

Nevyšlo to, takže dnes mohu promluvit, svědčit za ty mrtvé a proto veřejně žaluji...

Utrpení těch, co prošli rukama KSČ, StB, VKR, SNV a pankráckého nebo brněnského kata až do smyčky na šibenici v koutě nádvoří, kde pak většinou po zvolání Boha anebo svobody našemu národu dlouze umírali v bolestech a ponížení, nás všechny zavazuje k povinnosti až do naší smrti volat všechny spolupachatele před spravedlnost. A před nové a dokonalejší zákony k jejich odhalení a potrestání. Nemáme li žít vedle nepotrestaného barbarství lidských hyen a rudých primitivů, nemáme jinou možnost, než tento úkol za ty všechny mrtvé a umučené splnit. Už nikdy totiž nechci zažít tak děsivé pocity jako dnes a tehdy v jizerských katakombách... Necítím se tu dobře a mám už zase strach...

J.Kubík, úplně obyčejný zastánce svobody, demokracie a lidských práv.
V Praze 11.února 2011



Grebeníček přirovnal odboj k terorismu. Na stole je opět zákaz KSČM

Výroky komunisty Miroslava Grebeníčka ve Sněmovně na adresu účastníků protikomunistického odboje přiměly vládní poslance k odchodu ze sálu. Grebeníček řekl, že chystaný zákon o protikomunistickém odboji je "adorací teroristických aktů minulosti". Zákon komunisté zarazit nedokázali, vláda navíc projedná návrh na zastavení činnosti KSČM.

"U toho jsme fakt být nemohli," řekl iDNES.cz šéf poslanců TOP 09 Petr Gazdík. Zákon o protikomunistickém odboji, který prosazuje vládní koalice, má zajistit, aby 21 let po pádu komunistického režimu získali morální satisfakci lidé, kteří proti režimu aktivně vystupovali.

Podle zákona, který v pátek prošel prvním čtením, by získali postavení válečných veteránů, což by jim přineslo výhody například ve zdravotní péči. Součástí symbolického ocenění by byl i pamětní odznak.

Ve hře je i to, že dostanou peníze. Vládní koalice totiž uvažuje o tom, že každý měsíc sebere část peněz z důchodu bývalým funkcionářům KSČ a zaměstnancům Státní bezpečnosti a peníze dá aktivním odpůrcům komunismu.

"Je to pokus splatit náš dluh vůči bojovníkům proti komunismu," řekl při projednávání zákona poslanec ODS Jan Vidím. Šéf poslanců občanských demokratů Petr Tluchoř ve své obhajobě návrhu mluvil o tom, že každý stát se udržuje idejemi. Proto je podle něj třeba, aby zákon o uznání protikomunistického odboje byl přijat.

Pak si vzal na dlouho slovo bývalý předseda KSČM Grebeníček a vládní poslanci se zvedli k odchodu. "Adorace teroristických útoků minulosti nemá oporu v realitě, v právu ani v mezinárodních závazcích," říkal Grebeníček poloprázdnému sálu. "Nekritickou ideologickou adorací a obhajobou teroru a vražd a přehlížením obětí a společenských důsledků individuálního a skupinového teroru působí návodným a podněcujícím způsobem," tvrdil bývalý předseda komunistické strany.

Distancujte se od Grebeníčka, vyslechli si komunisté.

"Byla to snůška demagogie a manipulace," reagoval později rozzlobeně na jeho vystoupení poslanec TOP 09 Jan Husák. Vyzval komunisty, aby se od Grebeníčkova vystoupení veřejně distancovali. "Jaký trest by asi stihl v padesátých letech někoho, kdo by vystoupil v 50. letech s podobným projevem?" zlobil se Husák.

Místo omluvy se ke Grebeníčkovi přidali další komunisté, kteří ho podpořili - Stanislav Grospič či Marta Semelová. "Má být oceňováno násilí?" ptala se komunistická poslankyně. "Obsahem zákona legalizujete terorismus," řekla Semelová. Poslanci vládních stran na chvíli přerušili její projev boucháním do lavic.

Vláda projedná návrh na pozastavení činnosti KSČM

Poslanec klubu TOP 09 Stanislav Polčák vyzval v reakci na slova komunistických poslanců vládu, aby urychleně projednala návrh na pozastavení činnosti KSČM, který v Senátu prosadil senátor Jaromír Štětina. Na návrh vlády by se rozpuštěním komunistické strany zabýval Nejvyšší správní soud. To, že se tím bude vláda urychleně zabývat, potvrdili po skončení schůze Sněmovny zástupci vládních klubů.

Poslanec ČSSD Vítězslav Jandák v reakci na vystupování komunistů veřejně prohlásil: "Velmi dlouho jsem zvažoval, jestli pro ten zákon zvednu ruku. Teď to určitě udělám," řekl Jandák a sklidil velký potlesk.

Bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek naopak v parlamentní rozpravě řekl, že kdykoli se pravice dostane do úzkých, vytáhne náhradní téma, jakým je podle něj i zákon o protikomunistickém odboji. "Nastolování protikomunistické problematiky je zpozdilé a je to jen zástěrkou pro neschopnost řešit skutečné problémy," řekl Paroubek.

Zákon o účastnících protikomunistického odboje prošel prvním čtením, komunistům se nepodařilo prosadit jeho zamítnutí. Návrhem se teď budou zabývat parlamentní výbory a ještě letos bude téměř jistě přijat.

Josef Kopecký iDNES.cz 11.2.2011. Obsahuje video.
Video také naTV Nova.



KSČM pozdržela projednávání zákona o protikomunistickém odboji

[Celou zprávu ČTK si přečtěte ZDE 9.2.2011]



Vláda chce snížit důchody bývalých komunistů a přidat disidentům

Jednadvacet let po pádu komunismu chce vláda udělat razantní krok k vyrovnání se s minulostí. Chce připravit zákon, který by každý měsíc sebral část příjmů bývalým funkcionářům KSČ a zaměstnancům totalitní tajné policie. Peníze by naopak přidal bývalým bojovníkům proti režimu.

Vláda přišla s kontroverzním nápadem vzít část peněz z důchodů bývalých komunistických pohlavárů a dát je disidentům foto: Koláž - iDNES.cz

Na přípravě zákona se podle informací MF DNES dohodly špičky vládní koalice.

O část příjmů by přišli bývalí funkcionáři Komunistické strany Československa a také zaměstnanci totalitní tajné policie, nikoli však spolupracovníci.

Vybrané peníze pak stát bude rozdělovat mezi lidi, kteří proti zločinnému režimu bojovali. Kdo bude mít na peníze nárok, by měla posuzovat komise odborníků.

"Chceme, aby trýznitelé, kteří byli aktivními funkcionáři KSČ, členové Státní bezpečnosti a další byli potrestáni za to, že činili příkoří druhým. Řešíme způsob, jak je finančně potrestat. Může to být třeba doživotní srážková daň," říká předseda poslanců TOP 09 Petr Gazdík.

"Je to výborná myšlenka, podpoříme jakékoli legislativně průchodné řešení," říká Radek John, předseda třetí koaliční strany, Věcí veřejných. Návrh podporuje i místopředseda ODS a někdejší disident Alexandr Vondra.

Novinka by mohla projít současně se zákonem o protikomunistickém odboji, o kterém bude Sněmovna jednat ve středu.

Ondřej Šťastný iDNES.cz 8.2.2011



Připomeňme si: Vláda slibuje uznání pro třetí odboj: co to znamená v praxi?

Rozpor zůstane: estébáci si budou žít lépe než odbojáři

Bývalá literární historička Marie Rút Křížková se za bývalého režimu přidala k chartistům. Také proto mohla pracovat pouze na slabě placených místech. Stát jí tedy vyměřil důchod, který stěží přesahuje osm tisíc korun.

Na druhé straně plukovník Milan Richter řadu let velel pohraničníkům, kteří poblíž Chebu hlídali hranice socialistického Československa a se zbraní v ruce bránili jeho občanům v útěku na Západ. Jako penzista dnes podle svých slov bere 14 tisíc. Na tom, že mnozí političtí vězni mají peněz daleko méně, nevidí nic pozoruhodného.

"Oni přece rozvraceli stát, který svým občanům poskytoval nejzákladnější lidská práva. Já nevidím důvod, proč by měli pobírat nějaké horentní sumy," prohlašuje Richter.

Nečas: Je pozdě

V Česku už dvacet let platí pozoruhodný paradox: lidé, kteří pomáhali udržovat totalitní režim, berou často několikanásobně větší důchody než jeho oběti. Političtí vězni touží po změně. "Chceme, aby se snížily důchody všem, kteří se na komunistickém systému aktivně podíleli. Veřejnost si mnohdy neumí představit, jak moc se liší jejich důchod od důchodu lidí, kteří kvůli represím měli újmu na zdraví nebo seděli v kriminále," říká Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů.

Šanci na změnu však nepřináší ani nová vládní koalice, kterou úterní pohřeb Milana Paumera motivoval k uznání prokomunistického odboje. Důvod? Jakýkoliv zásah do výsluh bývalých pohraničníků, politruků nebo důstojníků StB by prý zarazil Ústavní soud. "Takováto změna by se pohybovala na hranici ústavnosti, protože by to znamenalo retroaktivní úpravu nároků, které vznikly už před dvaceti lety," řekl včera HN premiér Petr Nečas. Podle něj je zkrátka pozdě. "Tato věc se měla řešit nejpozději po prvních svobodných volbách. Že se tak nestalo, považuji za chybu," dodává.

Na profesionální příslušníky StB a další ozbrojené "udržovatele" minulého režimu tak zákon bude nadále formálně pohlížet jako na kteréhokoliv člena ozbrojených složek. Nehledě na to, že například Ústavní soud v Polsku letos odsouhlasil nižší penze pro desetitisíce členů komunistických represivních složek. "To se musíte podívat na složení polského Ústavního soudu.

U toho našeho by to stoprocentně neprošlo," argumentuje Nečas.

Přepíšou se učebnice?

Uznání takzvaného třetího odboje je přesto výrazným krokem kupředu, a to nehledě na fakt, že odbojáři si polepší jen o odznak válečného veterána a příspěvek na lázně. Pokud totiž projde návrh, který dnes leží v Senátu, bude to poprvé, kdy český stát jednoznačně řekne: Každý, kdo bojoval proti minulému režimu, si zaslouží ocenění. "Například na bratry Mašínovy bude zákon pohlížet tak jako na partyzány z druhé světové války. A zabití příslušníka SNB bude posuzováno stejně jako třeba střílení na četníky z dob protektorátu," říká politolog z Univerzity Karlovy Josef Mlejnek.

Zda to bude mít nějaký dopad na českou společnost, se teprve ukáže. "Je možné, že se částečně změní výuka dějepisu. Už totiž nebude důvod, aby se o Mašínech a dalších odbojářích v učebnicích psalo jako o kontroverzních postavách, když podle zákona to budou váleční veteráni," míní Mlejnek.

"Mašínové jsou teroristé"

Jisté nicméně je, že postoj mnohých lidí zůstane nezměněn. "Něco jako třetí odboj já neznám. Tyto osoby, o kterých se dneska mluví jako o hrdinech, prováděly své akce v době hlubokého míru a za situace, kdy Československo bylo plnoprávným členem OSN," tvrdí Karel Janda, předseda Klubu českého pohraničí, který sdružuje mnoho bývalých pohraničníků a spolupracuje s KSČM.

Členové podzemních skupin, kteří s minulým režimem bojovali buď zbraněmi, nebo šířili ilegální tisk, šli podle Jandy proti zájmům většiny populace. "Porušovali zákony a dělali to často jen kvůli tomu, že je stát připravil o jejich obrovské majetky. Například činy bratří Mašínů považuji za normální terorismus a vlastizradu, což dokládá už jenom jejich snaha přidat se k americké armádě a rozpoutat třetí světovou válku," dodává Janda.

Gesta versus peníze

Hrstka lidí, kteří bojovali proti komunismu, se má dočkat uznání od státu. Žádné velké odškodnění ale nedostanou.

14 tisíc měsíčně

Bývalý plukovník socialistické pohraniční stráže bral ve službě solidní plat, později přednášel na Vysoké škole SNB a dnes má díky solidním příjmům také solidní důchod 14 tisíc - tedy daleko víc než ti, kteří naopak proti režimu bojovali a skončili u mizerně placené práce.

Co to byl třetí odboj

Jde o souhrnný název pro ty, kteří se po únoru 1948 pokoušeli svrhnout nebo narušit komunistický režim. Činili tak buď samostatně, nebo v odbojových skupinách. Historici rozlišují ještě druhý odboj - proti nacistické okupaci, a první odboj - hnutí, které chtělo za první světové války svrhnout monarchii.

Kolik lidí bojovalo

Přesná čísla se dohledat nedají. Podle odhadů však v Československu mezi lety 1948-55 působilo několik tisíc odbojových skupin. V letech 1950-53 komunisté odsoudili patnáct tisíc příslušníků třetího odboje. Čekaly je mnohaleté tresty vězení nebo popravy. Lidí, kteří se po únorovém převratu postavili totalitě, už žije nejvýš pár tisíc.

Co odbojáři dělali

V 50. letech se jednalo například o nelegální převádění lidí přes hranice, ukrývání režimu nepohodlných osob, šíření protikomunistických letáků, kontakt se zahraničními zpravodajskými službami nebo sabotážní akce.

Prokešův puč

Skupina kolem majora Květoslava Prokeše v květnu 1949 neúspěšně plánovala státní převrat. Prokešova skupina chtěla obsadit klíčová místa, například generální štáb armády, letiště v Ruzyni, Československý rozhlas či vojenské posádky mimo Prahu. Čtyři dny před vypuknutím akce došlo k prozrazení. Prokeš s dalšími pěti členy skupiny skončil na popravišti.

Bratři Mašínové

Nejznámější skupina třetího odboje. Založili ji bratři Josef a Ctirad Mašínovi s Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou. Poslední dva jmenovaní byli popraveni. Skupina prováděla různé sabotážní akce, v roce 1953 se mladí odbojáři rozhodli k útěku do západního Berlína, kde se chtěli přidat k americké armádě a s její pomocí svrhnout komunistický režim. Museli kvůli tomu unikat přesile 20 tisíc vojáků a policistů, kteří byli nasazeni na jejich dopadení. Ještě před úprkem zabili šest lidi, kvůli čemuž se o smyslu jejich počínání dnes vedou nekonečné dohady. Odpůrci Mašínů tvrdí, že tyto oběti nelze obhájit.

Kdo si zaslouží víc?

Pro jedny čestné uznání a levnější lázně

Lidé, kteří se jako bratři Mašínové postavili proti komunistické totalitě, se mají dočkat uznání od státu. Žádného významného peněžního odškodnění se ale účastníci třetího odboje nedočkají -

Nízké důchody

Lidé perzekvovaní minulým režimem mají obvykle velmi nízké důchody. Lidé zavření v pracovních táborech sice mzdu pobírali, ale velkou část vraceli státu zpátky jako příspěvek na stravu a ošacení, které v lágru čerpali. Pokud si po propuštění našli práci, zpravidla šlo jen o mizerně placená místa. Z tohoto platu se jim pak vypočítala výše důchodu.

Příspěvek za věznění

Bývalí političtí vězni mají od roku 2004 nárok na příspěvek za nespravedlivé uvěznění. Pobírají 50 korun za každý měsíc, který v komunistickém žaláři strávili. Člověk, který byl za minulého režimu vězněn deset let, tak měsíčně pobírá šest tisíc korun.

Lázně a domy pro veterány

Návrh zákona o uznání třetího odboje chce odbojáře postavit na úroveň válečných veteránů. Tito lidé by mohli získat příspěvek na rekreační pobyt a lázeňskou péči, mohou být také přijati do pečovatelských domů pro válečné veterány. Podle odhadů v Česku nyní žijí asi dvě tisícovky příslušníků někdejšího třetího odboje.

Pro druhé měsíční renta a výsluha 11 500 Kč

Výsluhy

Bývalí pohraničníci mají po odchodu do důchodu nárok na stejné výsluhy jako ostatní vojáci. Ti po 15 letech služby pobírají měsíční rentu ve výši pěti procent předchozí hrubé mzdy. Po 16 až 20 letech služby činí výsluha 6,2 procenta a po více než dvaceti letech 8,7 procenta hrubé mzdy. V roce 2009 činila průměrná výsluha vojáka odcházejícího do civilu 11 500 korun, kolik měli přímo pohraničníci, se určit nedá.

Tisíce lidí

V roce 1989 v Československu žilo 14 tisíc profesionálních příslušníků StB. Příslušníků SNB bylo podle odhadů kolem padesáti tisíc.

Měsíční renta

Bývalí příslušníci komunistické Státní bezpečnosti (StB) ke svým důchodům pobírají i pravidelné měsíční renty. Jejich výše začíná na deseti tisících korunách. Výjimkou ale nejsou ani mnohem vyšší částky.

Vladimír Šnídl s přispěním Petra Vaška a Jany Machálkové, HN.IHNED.CZ 6.8.2010

0